A má pravdu – to, jak o penězích smýšlíme a jak jsme s nimi zvyklí zacházet, se z valné většiny utváří v dětství. Právě v rodině a ve škole nabíráme většinu utkvělých přesvědčení, která pak nevědomě (ale o to účinněji) řídí naše dospělá rozhodnutí.
Psychologie takovým přesvědčením říká introjekty. Ne všechny jsou ale pro náš šťastný a spokojený život škodlivé. Spousta z nich je docela užitečných – třeba že je dobré zdravit sousedy, smrkat do kapesníku, nebo nepokládat ruku na rozpálená kamna.
Bohatým zdrojem jsou například lidová rčení a přísloví. (Peníze kazí lidi. Chudoba cti netratí.)
Další porci dostaneme už v dětství z pohádek. Bohatí lidé jsou často zároveň zlí, bezcitní, hamižní nebo krutí. Vzpomeňme třeba na Trautenberka, Popelčinu macechu, nebo knížepána z Rumcajse. Princeznu a půl království získá skoro vždycky chudý chasník. Není to zvláštní?
Jiná přesvědčení se jako dědictví předávají v rodině z generace na generaci. „Dědeček zkrachoval jako slušný člověk.“ „V naší rodině peníze nikdy nebyly a nebudou.“ „Za šminky se neutrácí.“ A podobně.
Jak s introjekty naložit, aby nám neškodily?
- Nejdřív si udělejte seznam. Na papír sepište všechny hlášky, které jste v souvislosti s penězi doma slýchali, a kterým věříte.
- Vyberte si jedno, které vám v současné situaci vadí nejvíc.
- Přeformulujte ho na pravý opak. Místo „peněz není nikdy dost“ získáte „mám tolik, kolik potřebuji“. „Peníze kazí charakter“ se změní v „peníze otvírají nové možnosti“.
- Novou formulaci si napište na lísteček a umístěte někam, kde na ni budete vidět.
- Zhruba po týdnu pokračujte s dalším introjektem.
Příště: Udělejte místo pro bohatství
Mgr. Magdalena Čevelová, MBA, www.cevelova.cz
