která není schopná vyhazovat staré věci. Jakmile je zaplněný pracovní stůl, odloží věci do skříně, pak využije společné prostory a nakonec není v kanceláři k hnutí. Jedná se zejména o nepotřebné artefakty, které je „prostě škoda vyhodit“. Věděli jste, že se tímto problémem začali zabývat i psychologové? Hranice mezi obyčejným „bordelářstvím“ a opravdovou diagnózou je skutečně tenká.
Pokud člověk netrpí závažnější psychickou poruchou a přesto se u něj projevuje syndrom hromadění, může se jednat o zvláštní reakci na stres u slabších povah. Vzhledem k tomu, že hromadiči sami od sebe nevyhledávají pomoc a léčit se zásadně nechtějí, nejsou tyto patologické formy chování příliš odborně zpracovávány. Často se podsouvají jako samostatné symptomy pod jiné psychiatrické diagnózy.
Kde je však ona pověstná hranice mezi obyčejným „bordelářstvím“ a patologickou závislostí na hromadění věcí? Psycholožka Zdeňka Sládečková odpovídá: „Obyčejné „bordelářství“ vzniká na základě postupného odkládání používaných věcí a jejich neuklízení. Hromadič zanáší své obydlí a pozemky nepotřebnými věcmi, odpadky, kovovým šrotem pod heslem, že by se to někdy „mohlo hodit“. Nikdy se však o nahromaděné věci nestará, jen se jimi obklopuje. Vše, včetně majitele, chátrá. Hromadič nemá náhled na to, co činí, má pocit, že na to má právo, že do toho nikomu nic není a že tím nikomu neškodí.“ To se samozřejmě týká soukromého, i pracovního života, takže syndrom hromadění lze přenést i do prostředí kanceláře.
Nasnadě je otázka, zda je hromadění vrozené, nebo se může u člověka projevovat postupně, a to z obyčejného bordelářství. PhDr. Zdeňka Sládečková k tomu dodává: „Abnormalita se často může zrodit z původní normality. Většina psychických problémů, poruch a nemocí se rozvíjí z původně zdravého stavu. Nemoc může být skrytá či ve spící fázi a může být vyprovokována.“
Přestože indicie napovídají, že hromadění přebytečných věcí se týká zejména mužů, ona chronická fáze je rozdělena mezi obě pohlaví rovnoměrně. U mužů je hromadění pouze viditelnější, protože ještě nejde o nemoc, nýbrž o klasické neuklízení.
Jak z toho ven?
Pokud máte v okolí osobu, která odpovídá popisu psycholožky Zdeňky Sládečkové, a chcete postiženému podat pomocnou ruku, buďte obezřetní. Hromadič se chová ke svým věcem bez zájmu jen do té doby, než by mu je někdo měl vzít. Potom je schopen tyto věci velmi intenzivně bránit a jít i do ostrých konfliktů, dokonce i se svými nejbližšími. „Jediné, co můžete dělat, je, pokoušet se přesvědčit ho, aby se šel léčit, což se vám téměř jistě nepodaří. I kdybyste byli v tomto úspěšní, je obvyklé, že po propuštění z léčby se všichni hromadiči ke své činnosti vracejí, takže vámi mezitím vyklizený prostor o to rychleji naplní. Paradoxně je možno se modlit, aby se hromadič nějak roznemohl a proto byl konečně hospitalizován a léčen komplexně, nejčastěji léky proti úzkosti a depresím,“ uzavírá psycholožka Zdeňka Sládečková.
Účinnou zbraní proti hromadění je dozajista prevence. Je důležité problém podchytit včas a neobklopovat se přebytečnými věcmi. Pro tyto účely jsou vhodné sklepní a skladovací prostory. Tam však třeba důležitá dokumentace trpí vzhledem k časté vlhkosti. Zkuste třeba externí skladovací prostory, které jsou ve světě velice populární. Externí sklady jsou určené i pro domácnosti, nabízí optimální podmínky pro veškeré věci. Například společnost CitySelf Storage, která má v Praze tři pobočky, nabízí komfortní kóje v různých velikostech. Vybere si skutečně každý. Nemusíte se bát velkých rozměrů. Jen pro ilustraci – kompletní vybavení bytu 2+KK v pohodě složíte do kóje o velikosti 5 metrů čtverečních. Cena za takovou kóji (s 24 hodinovým přístupem denně, sedm dní v týdnu, s kompletní ostrahou i pojištěním) začíná na 2.300 Kč měsíčně. Na kancelářské věci však stačí i daleko menší prostory.
Cenu si můžete vypočítat na www.cityselfstorage.cz.
