Heslo českého školství potvrzuje základní premisu, kterou máme se vzděláním spojenu: vzdělání je nejdůležitější hodnotou a vyšplhat se na vzdělávacím žebříčku co nejvýše je pro každého hlavní cíl. Alespoň tak nám to říkali doma celé dětství. Je to tak ale správně? A jaká je hodnota vzdělání oproti nabytým zkušenostem? Jak vnímá důležitost vzdělání můj potencionální zaměstnavatel? Samozřejmě, že studuji hlavně pro svůj rozvoj a vědomosti, hlavním cílem je však zvýšení vlastní hodnoty na trhu práce.

Dnes už velmi dobře známe hodnotu šikovného řemeslníka, často bychom jeho práci chtěli vyvážit zlatem, pokud je odvedená dobře, včas a s úsměvem. Volba, zda zvolit učiliště, či střední školu, už není tak jednoduchá, jelikož nyní oproti době před 20ti lety víme, že řemeslo může mít zlaté dno, pokud se vezme za správný konec.

Volba, zda pokračovat ze sekundárního na terciální vzdělávací stupeň není o nic jednodušší. Dle jakého klíče se však rozhodnout pro tu kterou instituci? Je veřejně známo, že technické obory kontinuálně opouští nedostatek absolventů, avšak na druhé straně humanitní obory produkují naopak nadbytek mladých vzdělaných lidí, kteří si uplatnění hledají velmi těžko. Volání po omezení široké nabídky humanitních oborů a snížení počtu absolventů, jelikož jejich počet devalvuje cenu jejich/našeho vzdělání, jsou častá a hlasitá, jsou ale i opodstatněná?

Důvodem zpřístupnění vyššího vzdělání je nejen zvýšení inteligence populace, ale také odložení nástupu mladé generace na kompetitivní pracovní trh, čímž nám, starším, umožňují si svá místa udržet déle.

Na začátku samozřejmě stojí rozhodnutí o tom, jakým směrem svůj život chci vést, zda mi vysokoškolské vzdělání bude přínosné či nikoli. Pokud se rozhodnu pro, stále stojím před rozhodnutím, kam jít studovat. Opět je nutné zvážit i to, co zřejmě ocení můj zaměstnavatel. V České republice mají stále nejlepší zvuk státní vysoké školy. Bez ohledu na snahu soukromých institucí postavit se na úroveň zahraničních soukromých vysokých škol, stále slýcháme o inovativních způsobech, jak lze titul získat téměř bez práce. V tomto ohledu je třeba mít na paměti, že léta studií nás budou doprovázet celý život, ve vzpomínkách i v životopise. Ačkoli za pár let už naše praktické zkušenosti budou nad znalostmi získanými na univerzitě převažovat, instituce, kde jsme titul získali, bude nadále vypovídat o našich aspiracích, schopnostech i úsilí, které jsme byli ochotni vynaložit. Pro někoho je samozřejmě nutné studovat při zaměstnání, i tak však stojí za to vybrat renomovanou VŠ.

Z pohledu recruitera, kdy se potkávám s mnoha lidmi s různými zkušenostmi i vzděláním, mohu jednoznačně potvrdit, že kvalita absolventů různých vysokých škol se velmi liší a to nejen v roce ukončení studia, ale i 10 let poté. Pokud si zaměstnavatelé důležitost vzdělání ještě neuvědomili, brzy se tak jistě stane. Bod navíc Vám do CV nepřinese jakákoli vysoká škola, ale pouze ta s dobrou pověstí, titul odkudkoli jinud už bude jen výhodou. Pro zaměstnavatele je univerzitní vzdělání na životopise první zprávou o mých schopnostech a stejně, jako příliš krátká nebo příliš dlouhá délka praxe, může být renomé univerzity důvodem zamítnutí, či naopak pozvání do výběrového řízení.

Ačkoli si na začátku studia mnozí říkají, že rozhoduje titul, nikoli instituce, kde jsem ho získal/a, není tomu tak. Rozhodující je prestiž dané vysoké školy. Přesto věřím, že není třeba nabídku vysokých škol a jejich humanitních oborů omezovat. Rozhodnutí je na studentovi a ve finále na trhu práce, kdo si najde uplatnění snáze a jak zajímavé.

Učme se tedy stále co nejlépe, ať si můžeme dovolit studovat dobré školy!

Petra Fojtíková, Team Leader divize Accountancy & Finance, Hays Czech Republic