Porozumění vlastnímu prožívání umožňuje na jedné straně zachovat chladnou hlavu v náročných situacích a na straně druhé také neztratit ze zřetele vlastní motivaci.

Jan Benda

Pracoval jako psycholog například v Hasičském záchranném sboru ČR a na Oddělení intenzivní medicíny v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Od roku 2006 provozuje soukromou psychoterapeutickou praxi a věnuje se tréninkům měkkých dovedností a koučování manažerů. Dlouhodobě se zabývá studiem a aplikací buddhistické psychologie při zvládání náročných situací v osobním i pracovním životě i při rozvíjení lidského potenciálu a hledání životního smyslu a spokojenosti. Rád tráví čas s rodinou, podniká cesty po Čechách i do  Asie, zahradničí a užívá si život tady a teď (www.jan-benda.com).

Jak jste se dostal k lektorování kursů pro ženy podnikatelky?

O projektu kursů pro podnikatelky PROFI ŽENA mi daly vědět dvě mé kolegyně psycholožky Bára Janečková a Alena Srbová. Věděly, že se zabývám rozvíjením emoční inteligence a intuice a připadalo jim, že by to pro podnikatelky mohlo být zajímavé. Přihlásil jsem se do výběrového řízení a pořádající firma Odyssey Network si mne mezi dalšími lektory vybrala pro spolupráci.

Jedním z Vašich kursů je kurs emoční inteligence pro podnikatelky. Co si máme pod emoční inteligencí představit?

Emoční inteligenci lze definovat jako schopnost uvědomovat si, rozlišovat a zvládat vlastní emoce, schopnost vcítit se do emocí ostatních jedinců a schopnost využívat obojí v konkrétním jednání s lidmi. Obvykle je emoční inteligence rozčleňována do čtyř takzvaných emočních kompetencí. Jsou to 1) sebeuvědomění, 2) sebeovládání, 3) empatie a 4) řízení vztahů. Všechny ostatní měkké dovednosti – ať už jde o komunikaci, asertivitu, zvládání konfliktů, řízení času, nejrůznější manažerské dovednosti, zvládání stresu a podobně – z těchto čtyř kompetencí vycházejí. Proto pokládám kurz Emoční inteligence za ideální úvod k ostatním kurzům.

Proč by úspěšná podnikatelka měla ovládat alespoň základy z tohoto tématu?

Porozumění vlastnímu prožívání umožňuje člověku na jedné straně zachovat chladnou hlavu v náročných situacích, které mohou v podnikání nastat (např. při jednání se zákazníky, obchodními partnery, ale i kolegy, zaměstnanci, atd.) a na straně druhé také neztratit ze zřetele vlastní motivaci, tzn. rozumět tomu, co mě baví, energetizuje a dává mi smysl. Rozvíjení emoční inteligence jinými slovy umožňuje budovat dobré vztahy navenek i uvnitř firmy (s kolegy a zaměstnanci) a také zachovávat vlastní duševní rovnováhu a vnitřní spokojenost. To jsou důležité předpoklady dlouhodobě úspěšného podnikání.

Jak ještě může emoční inteligence pomoci podnikatelce?

Když dokážeme porozumět vlastním pocitům, získáme přístup k fantastickému vnitřnímu zdroji informací a inspirace. Naše prožívání dokáže často rozeznat, v čem je problém, a co by bylo dobré udělat, mnohem dříve, než se k tomu dopracujeme rozumovou analýzou. Platí to zvláště v komunikaci s druhými lidmi a při rozvíjení vztahů s nimi. Dobrý obchodník i dobrý leader potřebuje rozumět sobě a stejně tak být také empatický k druhým. To je podstata emoční inteligence.

Existují nějaké konkrétní metody rozvíjení emoční inteligence?

Ano. Na kurzu si jich zkoušíme celou řadu. Osobně mám nejvíce zkušeností především se dvěma  metodami – s meditací všímavosti (angl. mindfulness) a s metodou focusing. Jen málo lidí ví, že Daniel Goleman, který pojem emoční inteligence zpopularizoval, se inspiroval právě meditací. Každopádně se meditace všímavosti v posledních deseti letech stala ve Spojených státech velikou módou a to jak ve zdravotnictví, tak i v podnikání. Dnes jí popularizují manažeři společností, jako jsou Google, Facebook, Intel a další (viz např. konference Wisdom 2.0 nebo bestseller Hledej ve svém nitru). A v souladu s tímto trendem také u nás zájem o meditaci roste. Není to však samozřejmě jediná možnost jak emoční inteligenci rozvíjet. Osobně jsem pro to vyzkoušet si více metod a pak si vybrat tu, která vás nejvíce osloví.

Jaké jsou osvědčené tipy, jak zvládat své emoce?

Existují dva základní „chvaty“, které lze aplikovat. Tím základním (a jednodušším) je zastavení řetězce myšlenek, které danou emoci zbytečně jen ještě více zesilují (vzpomeňte si na toltécké nevytváření si domněnek). Toho lze dosáhnout záměrným přenesením pozornosti jinam. Stačí si např. uvědomit momentální pozici vlastního těla, nádech a výdech… a nebo, pokud je to možné, lze záměrně odklonit pozornost na nějakou činnost – práci na zahrádce, sportovní aktivitu, procházku se psem. Důležité je v tomto případě eliminovat myšlení a spíše jen vnímat – tělo, zvuky, zrakové podněty, vůně, chutě. Tím druhým (a obtížnějším) chvatem je naopak zaměření pozornosti na vlastní prožívání a záměrné zkoumání toho, co vlastně přesně cítím. Pokud se nám podaří porozumět tomu, co cítíme, např. co mě tak naštvalo nebo čeho se vlastně bojím nejvíc, apod., pocit, který jsme měli, se pak sám od sebe promění. Tento pozoruhodný mechanismus popsal např. Arno Beisser ve své tzv. paradoxní teorii emocí a prakticky jej lze trénovat právě např. meditačně a nebo nácvikem focusingu.

Jakým hlavním překážkám musí podle Vaší zkušenosti čelit ženy podnikatelky v prostředí České republiky?

Jsem psycholog a tak mě zajímají především překážky, na něž narážíme uvnitř nás samotných. Tou největší je především strach nebo jinak řečeno nedostatek sebedůvěry a dále přemíra pochybností. Tyto vnitřní překážky nás dokáží natolik svázat a zaslepit nás, že si ani mnohdy již ani nejsme schopni uvědomit, po čem vlastně v hloubi duše toužíme, co nás baví nebo co nám vnitřně dává největší smysl. Nedovolíme si přiznat si, kdo vlastně jsme či kdo bychom mohli být, kdybychom překonali strach. Bohužel byli lidé u nás desítky let v pozici oběti vůči režimu, který zde vládl, a zvykli si na to. A změna nastává od 90. let teprve postupně – díky jednotlivcům, kteří se rozhodli převzít odpovědnost sami za sebe a těmto vnitřním překážkám se vzepřeli. Podnikat znamená mimo jiné vědomě přijmout riziko. Projekt PROFI ŽENA, myslím, řadu žen v tomto směru povzbudil.

Na co se Vás na kurzu účastnice nejčastěji ptají? A jaké jsou Vaše odpovědi?

Často diskutujeme právě o různých druzích strachu, nepřiměřených pocitech odpovědnosti a viny, o skrytém pocitu vlastní méněcennosti či nedostatečnosti (který se na venek projevuje povýšeností), o tom, že agresi a vzteku obvykle vskrytu duše předchází bolest nebo strach. Odpovědi prakticky vždy směřují k tomu, že je třeba se naučit si tyto většinou skryté pocity nejprve připustit, uvědomit si je a následně k nim zaujmout hluboce soucitný postoj bezpodmínečného přijetí a lásky. Schopnost být si vědom a pak laskavost a soucit se sebou – to jsou klíče ke šťastnému a smysluplnému životu. Stejně jako se bojové umění nebo hru na hudební nástroj ale nenaučíte jen četbou knih nebo na základě toho, že vám někdo odpoví na jednu otázku, tak i emoční kompetence lze rozvíjet vždy jen trpělivou dlouhodobou praxí např. ve využívání chvatů naznačených zde výše.

Co byste doporučil ženám na mateřské dovolené, které zvažují, zda pokračovat v kariéře zaměstnankyně nebo rozjet vlastní byznys?

Když se s takovými ženami potkávám na individuálních konzultacích, většinou se jich ptám: „Co byste dělala, kdybyste měla na kontě miliardu?“ nebo „Co byste dělala, kdybyste se nebála?“ Pokládám totiž za důležité zachytit jejich opravdovou vnitřní touhu. Poslouchám, co mi říkají, a přitom čekám na okamžik, kdy se jim objeví „jiskra v oku“. Teprve když si uvědomí, po čem touží, má smysl se ptát, jaké konkrétní kroky by je k jejich cíli mohly přiblížit. Podle mé zkušenosti přitom není pro vnitřní pocit spokojenosti tak podstatné, zda se podaří cíl splnit, ale je důležité se o to pokusit. Nevzdat se předem. Doporučil bych jim proto, aby své úvahy o budoucí kariéře probraly s nějakou všímavou přítelkyní, které je upozorní, až se jim objeví v oku ona jiskra. Je to důležitý signál.

Co vidíte jako největší úskalí pro podnikatelku z hlediska emoční inteligence?

Mnohé ženy, které potkávám na kurzech i jinde, jsou až příliš zaměřené na druhé lidi, jejich potřeby a očekávání a přitom mají překvapivě malý kontakt sami se sebou. Své pocity sice nějakým způsobem vnímají, ale často si je nedovolí ani plně uvědomit, natož nějakým způsobem projevit či poslechnout. Jako kdyby potřebovaly ujistit, že je v pořádku starat se také o uspokojení vlastních potřeb, že mají právo odmítnout a říci ne, že mají právo prožívat hněv, atd. Úskalím tedy je nezapomínat na sebe, chovat se k sobě přinejmenším stejně dobře jako k jiným lidem, na nichž nám záleží.

Na co by podnikatelka podle Vás neměla nikdy zapomenout?

Neměla by zapomínat na to, po čem ve skutečnosti v hloubi duše touží a co potřebuje. Vydělávání peněz je vždy sekundární. Peníze jsou prostředkem, který může být užitečný při naplňování vlastních snů a nalézání životního smyslu. Úspěšné podnikání by podle mne mělo být prostředkem přirozené seberealizace a vycházet z poznání toho, co v hloubi duše nejvíc potřebuji (to nemusí být shodné s tím, co momentálně vědomě chci) a také z pochopení, co životní situace, v níž se nacházím, „vyžaduje“ ode mne. Co se mám v tuto chvíli naučit? Co si mám uvědomit? Co potřebuji? To jsou otázky, na něž by člověk ani v podnikání neměl nikdy zapomínat.