když dítě odložíte chůvě či do jeslí?
„Hned na začátku se musím přiznat, že jsem nikdy nepatřila k těm ženám, které se těší, že zůstanou celé tři roky připoutané jen k dítěti, plotně a domácností,“ začíná vyprávět Karolína. „To ale neznamená, že bych se mateřství na úkor kariéry chtěla úplně vzdát. Jen jsem si prostě byla jistá, že až to přijde, budu se snažit zvládnout oboje…“
Podpora manžela i šéfa
„Moje těhotenství bylo trochu neplánované. Přišlo ve chvíli největšího pracovního vytížení. Ranní nevolnosti a vynechanou menstruaci jsem sváděla na stres a přepracovanost. Až mě kamarádka donutila koupit si těhotenský test…Byl to šok! Ale než dorazil manžel večer z práce, bylo mi jasné, že si to dítě chci nechat! Manžel byl zaskočený, ale vlastně taky šťastný. Jen jsem ho hned upozornila, že se nehodlám úplně vzdát svojí slibně se rozvíjející kariéry… Souhlasil a slíbil mi podporu. Dlouho jsem se ale zdráhala oznámit to šéfovi. Vůbec jsem netušila, jak zareaguje. Ale nakonec jsem byla moc mile překvapena. Protože o mě nechtěl přijít, snažil se mi vyjít maximálně vstříc. Dohodli jsme, že zůstanu doma po porodu půl roku. A pak se vrátím k původní pozici, ale na poloviční úvazek.“
Odsouzení okolí
„Vše to vypadalo ideálně. Jenže pak jsem svoje plány oznámila doma a kamarádkám a čekala mě pořádná vlna pobouření. Tchýně mě hned bez servítek nazvala kariéristkou a krkavčí matkou a prý, ať nepočítáme s tím, že bude za hlídačku. A kamarádky? Ty s dětmi neměly také žádné pochopení. Lítala slova jako: „Chudák dítě! To nemůžeš zvládnout! Přijdeš o nejkrásnější období života…“ Možná jsem byla naivní, ale netušila jsem, že na mě tolik lidí bude koukat skrz prsty. Co je na tom špatného, že nechci přijít o vše, co jsme si léta budovala? Co když se bojím, že bych za tři roky úplně „zblbla“? Co když mě děsí představa, že budu vysedávat celé dny jen v dětském koutku nebo na internetové diskuzi a s „postiženými“ matkami řešit jen prdíky a kašičky? Jsem vážně tak sobecká a divná? Ptala jsem se pořád dokola. Naštěstí jsem našla podporu u manžela, moji mámy a pár bezdětných kamarádek, co na tom byly podobně.“
Půl dne manažerkou, půl dne mámou
„První měsíce po porodu byly docela náročné. Trvalo mi, než jsem si našla nějaký systém. Večer jsem padala po postele mnohem víc hotová než z celodenního shonu v práci. Ale mateřský pud zafungoval dokonale. Například jsem se přistihla, jak našeho malého broučka šišlám – a to jsem to předtím tak nesnášela. Byla jsem moc šťastná, že ho máme, ale i přesto jsem se těšila až z toho celodenního kolotoče krmení a přebalování na chvíli vypadnu. Nejdříve to vypadalo, že bude malý půl dne v jeslích. Ale po měsíci, kdy byl pořád nemocný, jsme se rozhodli raději pro chůvu. Měli jsme štěstí. Na doporučení kamarádky jsme našli skvělou paní s mnohaletými zkušenostmi. Řekla bych, že to zatím funguje velmi dobře. Malý je s chůvou do tří. Potom přijdu já a jsem s ním až do večera. Snažím se mu maximálně věnovat a zas na půl dne hodit všechnu práci za hlavu. Jasně, není to jednoduché- jsem často uhoněná a unavená, ale cítím se i tak šťastná a spokojená. A když koukám na svého syna, tak si troufám říct, že on taky… Tak snad nám to tedy dlouho vydrží a nebudu muset nikdy svého rozhodnutí litovat…“
Rozhodnutí je jen na vás!
Pro jedny ženy je mateřská dovolená ta nejhezčí část života a mateřství je zcela naplňuje, pro jiné je to období, které je třeba vydržet, aby se pak zase mohly naplno věnovat své kariéře. Je něco mezi tím? Skloubit rodinu s kariérou není vždy jednoduché. Uvědomte si, že matka, která zvládne hravě a bez problémů péči o dítě, rodinu, má čas na své koníčky a v zaměstnání je úspěšná, neexistuje. Ale dá se určitě najít nějaký kompromis. Pokud jste rozhodnutá, že do toho chcete jít, budete potřebovat hodně energie a mnohdy ocelové nervy. Každopádně rozhodnutí jen a jen na vás a manželovi. Ostatní vám samozřejmě mohou říct svůj názor, ale vy sama musíte vědět nejlíp, co pro vás a pro vaše dítě bude to nejlepší.
Dobré rady! Ať už vás částečně zastoupí otec dítěte, babička či placená chůva, podle psychologů je nejdůležitější, aby se osoby často nestřídaly. Dítě totiž potřebuje jistotu stabilního prostředí. Zejména v prvních letech života musí mít ve svém okolí opěrné body- několik lidí, kteří se o něj pravidelně starají. Pokud toto postrádá, je zmatené a neví, ke komu patří.
Pamatujte také, že nejde o to, jak dlouho s dítětem jste. Důležité je, jak tento čas strávíte. Rozhodně byste si ve svém denním programu měla vyčlenit prostor pouze pro své dítě. Tento čas věnujte opravdu jen jemu a jeho potřebám. Zapomeňte na vyřizování emailů a telefonátů a buďte tu jen pro svého potomka. Jen tak budete schopná dělat svou práci dobře a bez toho, abyste zanedbávala svou rodinu.
Autor: Bětka Niebauerová
