Nakonec vystudovala dramaturgii a scenáristiku na FAMU. Od roku 1998 působila jako scenáristka Noci s Andělem, napsala scénář TV filmů Nekonečná neděle a Kolotoč. Je autorkou původní Ordinace v růžové zahradě a seriálů Ententýky, Svatby v Benátkách nebo Přístav.
Vyzkoušela jste mnoho zaměstnání, jak jste poznala, že právě scenáristika je to, čím se chcete živit?
Odmala mě bavilo psát a vymýšlet si příběhy, ale nikdy by mě nenapadlo, že se tím skutečně budu živit. I na FAMU jsem si myslela, že si studuju jen tak pro radost a počítala jsem, že nakonec půjdu pracovat někam jako vychovatelka, což už jsem kdysi dělala.
Teď jsem 20 let na volné noze, a ačkoli to má finanční rizika, nebudu moc přehánět, když řeknu, že žiju svůj sen.
I po letech Vás psaní stále baví?
Strašně mě baví. Propadnout se do cizího příběhu, je ten nejúžasnější pocit, který znám. Najednou jsem někdo jiný, nemám své vlastní limity, můžu si vyzkoušet cokoli: být mužem, Miss World, nebo klidně vraždit a krást.
Nemáte tendenci se opakovat? Kam neustále chodíte pro inspiraci?
Inspirace je všude. Úplně všude. Zaslechnu kus hovoru ve vlaku, vidím člověka – a hned mu vymýšlím příběh. Něco si zapíšu, něco se ve mně samo ukládá. Co se týče dlouhých seriálů – tam se člověk asi opakuje často, protože se pohybuje na velmi malém a levném hřišti. Ale dá se z toho do jisté míry vylhat, když vymyslíte zajímavé postavy a ty nejednají úplně standardně. Pro diváka je to pak osvěžení.
Přizpůsobování se sledovanosti a publiku musí být hodně náročné. Zažila jste vyhoření? Jak jste se z něho případně vymanila?
Jojo, je to náročné. Dost se změnily se podmínky, televize jsou pořád ve větším vleku výzkumů, co se divákům bude líbit a co ne. Přitom to moc nevychází. Zahraniční televize se snaží nejen kvalitou příběhu přiblížit filmu, ale u nás pořád konzumujeme knedlo vepřo zelo. Prý to tak má český divák nejradši. Nejodvážnější je momentálně ČT, z toho mám velkou radost. Vlastně všechno, co sleduju, vysílá ČT. Troufám si říct, že kdybychom dnes přišli s námětem Ordinace v růžové zahradě, tak ho nikdo neschválí. Tenkrát to bylo hodně odvážné rozhodnutí a Nova z něj dodnes žije. Když jsme v roce 2005 se seriálem začínali, kontrolovaly jsme s Magdalénou Turnovskou každé slovo ve scénáři. Všechno muselo sedět. Pracovaly jsme v podstatě nonstop, ale vyplatilo se to. Tenkrát Ordinaci sledovaly víc jak 2 miliony diváků. Po dvou a půl letech psaní jsem ale skončila několikrát na kapačkách, měla jsem v háji imunitu. Neuměla jsem tu práci dělat jen napůl, tak jsem skončila.
Jak vypadá Váš pracovní den?
Ráno čekám, až muž a dcera vypadnou z domu, abych se vyhnula jejich hádkám a nestíhání. Pak si vezmu léky, který každý ráno beru, a udělám si presso. Pak už je to různý. Někdy zasednu a píšu do noci (to mám nejradši), ale často musím něco vyřizovat a zařizovat, což nesnáším a jde mi to pomalu. Nicméně si všechno můžu přizpůsobit tomu, jak já sama potřebuju. Toho si strašně vážím.
Komu je určena Vaše kniha? 
Všem, kdo nemají rádi tlusté knihy. Všem, kdo se setkali s domácím násilím. Všem, kdo se s ním nesetkali. Všem, kteří jedou vlakem a potřebují, aby jim uteklo co nejrychleji 3-5 hodin (průměrný čas čtení mé knihy). Všem.
Hrdinka Vaší knihy se snaží začít žít úplně nový život – myslíte, že je takový nový začátek možný?
To jsem si právě chtěla prostřednictvím psaní vyzkoušet. Tahle situace mě zajímala ze všeho nejvíc: Je mi skoro padesát, vycházím z vězení, nemám rodinu, přátele, byt … najdu důvod, proč se neoběsit na nejbližším stromě? … Asi to možný je. Kromě toho, kdo jsem uvnitř, je ještě důležitý, jaký potkám lidi. Vlastně nejdůležitější.
Máte chuť napsat další knihu? O čem by případně mohla být?
Už ji píšu. Nekonečná svoboda, kdy si můžu napsat cokoli, mě nadchla. Je o třech ženách, které si zbydou po smrti muže, kterého všechny milovaly. Manželka, dcera a milenka. Červená knihovna to ale zase nebude.
