Dlouhodobá zvýšená zátěž, a to fyzická i psychická, nesoucí prvky stereotypie, mnohdy spojená s nedostatečným oceněním. Jinými slovy, když dlouhodobě a do vyčerpání děláte něco, co vás neuspokoje. Právě tak syndrom vyhoření vzniká. Plíží se pomalu a zpočátku může připomínat jen pouhou únavu.

Syndrom vyhoření probíhá ve 3 fázích.

1.

V pvní fázi se nachází kde kdo. A nemusí nutně znamenat, že se blíží problém. Vyšší výkon, přibývání práce, pocit nedoceněnosti za odvedenou práci. Cítíme se unavení, často myslíme na práci, špatně spíme. Při pomyšlení na práci se na nám dělá fyzicky nevolno.

2.

Druhá fáze je náročnější. Máme pocit, že nic nestíháme. Pocit nedostatečnosti. Začínáme být chaotičtí, snažit se dělat několik věcí  najednou a nepřetržitě. Ve skutečnosti toho ale moc neuděláme.

3.

Třetí fáze vyústí v podrážděnost, otupělost, ke ztrátě energie, ke ztrátě zájmu o cokoli. Tato fáze vede k rozvracení sociálních vztahů, k rozpadu rodiny. Existují případy, kdy se člověk nemůže najednou ani hnout, není schopen se napít, najíst…

I když syndrom vyhoření ve většině případů souvisí s prací, nejedná se o nemoc z povolání. Tedy alespoň v České republice nikoli. Ze syndromu vyhoření se však může vážná nemoc vyvinout. Nejčastěji nespavost a deprese, často ale vede k závislostem na cigaretách, alkoholu…

Kdy navštívit lékaře?

Pokud na sobě či na někom v okolí pozorujeme, vyčerpání, ztrátu zájmu o koníčky, apatii vůči okolí nebo se objeví zažívací potíže (průjmy, zácpy, vředy), vysoký krevní tlak, arytmie či jiné zdravotní potíže, je nezbytné vyhledat lékaře.

Jak se syndromu vyhoření vyvarovat?

Nejúčinější je samozřejmě prevence:

  • Slevte ze svých nároků.
  • Snižte zátěž.
  • Naučte se říkat ne.
  • Dodržujte pracovně hygienické nároky – dělejte si pravidelné přestávky, naučte se dobře rozvrhnout pracovní dobu, nepracujte přesčas, když to není zcela nutné.
  • Mějte koníčky. Choďte do přírody.