V minulém dílu jsme si představily 3 ženy, které nás budou provázet naším malým seriálem. A jak vypadá jejich běžný pracovní život?

Pokud bychom sledovali život těchto tří žen zblízka, zjistili bychom, že stejně jako my všichni, velice často říkají: „Jsem ve stresu“ nebo „Je nějaký vystresovaný“. Slovo stres je pojem, který je moderní a poměrně často také nadužívaný.

Pro některé z nás může totiž být osvědčeným obranným mechanismem, který nám pomáhá vyhnout se elegantně věcem či aktivitám, na které nemáme zrovna náladu. Například se jedná o obvyklou situaci, kdy si  s námi chce na chodbě popovídat kolegyně o svých dětech a my víme, že jsme již všechny informace slyšeli nejméně 5x. Není potom nic snazšího než říct: „Promiň, dnes nic nestíhám, jsem v takovém stresu….“.

Na druhou stranu lze bezesporu tvrdit, že skutečný stres se stává novodobou  epidemií lidstva, stejně jako obezita, a může mít na svědomí dokonce i lidské životy. Dáme-li do internetového vyhledávače heslo stres najde nám slušný vyhledávač až 30 100 000 unikátních odkazů.

Můžeme sice uvažovat  o tom, v jakých všech kontextech se toto slovo vyskytuje, ale jednoznačně lze říci, že se jedná o problematiku, která lidi trápí, často o ní vyhledávají informace a také je to oblast, kterou řeší poměrně dost odborných profesí. Ale pojďme se na chvíli vrátit k našim třem ženám a nastavit hypotetickou situaci.

Jednoho dne se stane všem třem našim ženám stejná věc. Ráno vstane, vypraví děti do školy či školky, vypraví se do práce, dá pusu manželovi (pokud jej mají), přijde do práce, zapne počítač a začne řešit pracovní záležitosti. Dopoledne probíhá tak jako každé jiné, řeší pracovní úkoly, komunikuje s podřízenými i nadřízenými, dodavateli i objednavateli, řeší drobné problémy. Kolem poledne přichází šéf s tím, že v projektu, který včera předložila a pracovala na něm 2 hodiny večer poté, co uložila děti, našel nesrovnalosti, resp. něco se musí upravit podle požadavků jiného kolegy, který jak známo má na projektu osobní zájem.

V tu samou chvíli přichází podřízený s tím, že pokud mu nezvýší plat, tak určitě odejde. K obědu jí zapomene sekretářka objednat slíbený salát a do toho všeho volá dítě, že do zítra musí nutně mít nové turistické boty, protože jedou na výlet na Sněžku a v rozdrbaných teniskách tam nemůže nikdy vyjít. Právě jsou 2 hodiny odpoledne a ona zjistí, že se ještě ani nenapila, ani nenajedla, dala by si kávu, ale na prázdný žaludek ví, že to nejde, nebylo by jí dobře.

Když jí konečně sekretářka přinese z kantýny 2 chlebíčky, tak přijde e-mail od šéfa, aby se za ním  stavila, protože v  projektu budou ještě další změny. A nakonec jí za chvíli zavolá manžel (nebo přítel), že jsou pozváni na velice důležitou večeři, kterou by neměli odmítnout, a on hlídání dětí již zařídil……………………….

V dalším díle se zaměříme na to, jakým způsobem každá z našich žen na tuto situaci zaregovala a jakým způsobem se se stresem vyrovnává.

Autor: Mgr. Gabriela Dymešová, Trustframe.cz