Trocha historie
Ve starověku lidé (Číňané, Egypťané a Židé) věřili, že osoba s duševní poruchou je posedlá zlými duchy. Ti byli vyháněni pomocí magie a očistných směsí. Pokud byla léčba neúspěšná, bylo usilováno o to, aby se tělo stalo pro ducha nepříjemným obydlím.
První pokrok v porozumění duševním chorobám udělal Hippokrates. Tvrdil, že duševní poruchy jsou výsledkem narušení rovnováhy tělesných tekutin. Zdůrazňoval význam příjemného prostředí při léčbě, cvičení, vhodné diety a zklidňujících koupelí.
Lékaři o duševně choré vlídně pečovali v chrámech, které byly zasvěceny římským a řeckým bohům.
Avšak tento moderní trend netrval dlouho, ve středověku se lidé opět vrátili k primitivním pověrám a víře v démony a podobně krutým formám léčby jako ve starověku.
Počátky moderní psychologie můžeme sledovat do čtvrtého a pátého století před Kristem. Velcí řečtí filozofové Sokrates, Platon a Aristoteles formulovali základní otázky týkající se duševního života.
Vnímají lidé správně realitu?
Má člověk možnost svobodné vůle?
Co je to vědomí?
Kam až sahá naše paměť?
Základ vědecké psychologie byl položen o dva tisíce let později, v druhé polovině devatenáctého století, od té doby se vyvinuly rozlišné přístupy ve zkoumání duše:
Tyto přístupy se nemusí vylučovat, spíš mohou odrážet různé pohledy na jeden určitý jev.
V dalším díle si povíme o zkoumání duše.
Autor: Mgr. Lucie Nápravová Trustframe.cz
