A něco na něm bude – jeho čokoládová kůže, vystupování gentlemana, neotřelý pohled na svět. Chová se k vám tak nějak jinak, než ten balík Pepča, se kterým jste chodila posledně. Mluví cizím jazykem a vám je s ním skvěle.  A třeba se i zamilujete. Do cizince.

Těžko odhadovat, co na mně viděl charismatický Chilan, s nímž jsem strávila pár příjemných dní a který z mého života zmizel stejně rychle, jako se v něm objevil. Nejspíš jsem pro něj tehdy byla jen nezkušené pískle, které mohlo stěží stačit jeho životním zkušenostem. A možná i pro mě bylo lepší, že mě nechal jít.

O tom, že chození s cizincem má svoje výhody i nevýhody, byla popsána kvanta papíru. Můžeme se dočíst, kterak nejedna žena našla svůj pohádkový příběh, když podlehla exotickému princi z cizích krajů. A stejně tak existují i ženy, pro které opuštění české kotliny znamenalo bolestivou a trpkou zkušenost. Jak je to ale s těmi tajemnými muži z dalekých zemí? Jak oni vůbec vnímají krásky, které se nachází někde mezi Rozvadovem a Břeclaví?

Stejně jako jsou různí čeští muži, panuje nejednota i za hranicemi naší země. Pro cizince jsme stejně exotické zboží, jako oni pro nás. Zvlášť pokud se vydáme za na východ od našich hranic. Tam se světlá pokožka cení zlatem. Cizinky tam ale často mívají pověst lehčího zboží. Není těžké uhodnout proč. Ostatně některé Češky, vůbec nepředstírají, že by v Egyptě někdy viděly pyramidu. Za to jsou schopné do nejmenších detailů popsat centimetry a kvality egyptských mužů.

Na západě světlou pokožkou zaujmeme stěží, i přesto máme pel popelek z východu. Pro tamní muže jsme vítanou změnou oproti našim feminističtějším protějškům ze západu. Taková průměrná Britka, má k ruce au-pairku, uklízečku a sem tam i manžela. A nehodlá se kvůli rodině sedřít z kůže. Češka poslušně maká na jednu směnu v práci a na druhou doma. A zatímco český muž podobné úkony bere jako standard, zahraniční partner občas i poslušnou a pilnou ženu ocení.

Češky jdou na dračku. A moc dobře to vědí i čeští muži. „Thomas, tak se mi představil,“ vykládala mi kamarádka neuvěřitelnou historku. „Prý Čecho-švýcar, tvrdil mi. Něco mi na něm nehrálo, ale i tak jsem s ním šla na tři rande. To třetí taky bylo naše poslední. Thomas mi začal po několika skleničkách vysvětlovat, že to vlastně vůbec žádný Thomas není, že se jmenuje Vítek a že je z Holešovic.“ Absurdní? Nejeden zahraniční návštěvník naší země tvrdí, že má u žen velké plus jenom proto, že je cizinec. Ale měla by se nad sebou zamyslet česká žena – potvora, co slyší pouze angličtinu? A nebo český muž – buran s ponožkami v sandálech?

Skoro každá česká žena to někdy zažila, některá jednou, jiná víckrát, pro další je to životní náplň. Ale možná bychom se měli mít přeci jen na pozoru. Říká se, že na paty nám šlape Ukrajina, kde jsou prý ženy ještě krásnější a ještě upravenější. Posledním trendem jsou i lolitovské asiatky – stačí si jen vzpomenout na Leoše Středu. Ale je fajn, že máme svoje jistoty – okouzlující úsměv, šmrnc a krásu. A ty fungují nejen na českého Pepíka. Pravdou ale je, že Pepík ze Žižkova nám bude vždycky lépe rozumět než George z Irska. Otázkou zůstává, jestli je to vůbec nějaká výhoda.

Autor: Klára Hüttlová