O generaci Y jsem se stručně zmínila v úvodu, nicméně je zapotřebí toto téma detailněji rozebrat. Mezi generaci Y patří lidé narození přibližně v osmdesátých až devadesátých letech dvacátého století. Jako každá generace, má i tato své specifické nároky, životní cíle a představy o smysluplném naplnění života.
Jedná se o jedince, kteří nejsou zaměřeni pouze na profesní rozvoj a budování
vlastní kariéry, kromě ní se chtějí věnovat svým koníčkům a rodině. Peníze pro ně znamenají především prostředek k dosažení životních cílů, mezi něž patří právě skloubení osobního a pracovního života jako hlavních pilířů každého jednotlivce. Aby se toto skloubení podařilo, je nutná partnerská spolupráce, celá řada kompromisů a práce na sobě samých. Tato generace si je plně vědoma toho, že v případě klasického rozdělení rolí v rámci rodiny tohoto skloubení nelze dosáhnout, a když, tak pouze na úkor jednoho z partnerů. Tato generace si také více uvědomuje vlastní zodpovědnost za dosažení harmonie v osobním životě a zaměstnání.
A jak je to tedy s tím klasickým rozdělením rolí? To je typické pro generaci X, pro lidi narozené mezi lety v době od 60. do 80. let. Muž je v tomto případě stále vnímán hlavně jako živitel rodiny a žena spíše jako matka a pečovatelka. Přestože se společnost od tohoto modelu, v němž byla řada z nás vychovávána, začíná odklánět, je to proces velmi pomalý. Uvedený model jasně vymezuje role obou partnerů na živitele a pečovatelku, tudíž zde neexistují kompromisy a nevyvstává ani potřeba skloubení kariéry s rodinou. Životní pilíře jsou tu dva; práce jako hlavní pilíř otce a péče o rodinu jako hlavní pilíř matky. Nutno však dodat, že zmíněná pečovatelka zůstává doma i proto, že manžel je schopen uživit rodinu, což je v dnešní době spíše výjimečné.
Jak již bylo uvedeno, podstatné je uvědomit si, že každá z obou generací X i Y, nejen, že se liší žebříčkem životních hodnot, ale má i jiný životní styl a názor na fungování rodiny jako celku včetně rozdělení rolí.
Děti vyrůstající v rodině, kde je zcela normální, že otec pomáhá s domácími pracemi a tráví čas s dětmi, kdykoli je to možné, kopírují tento vzor v dalších letech ve svých vlastních rodinách. Proto by novodobým mužům nemělo přijít až tak moc zvláštní vypomoci partnerce v domácnosti nebo pečovat o potomka v době matčiny nepřítomnosti. A což teprve možnost využití rodičovské dovolené, i zde se můžeme setkat s prvními vlaštovkami. A co na to společnost? Názory se různí, na jedné straně obdiv mužům, kteří zůstanou na rodičovské, především z ženského publika a na straně druhé posměchy, ve smyslu bačkor a podpantofláků, slýchané především z publika mužského.
Je pravda, že společnost se svými názory má na každého jedince značný vliv. Nicméně rozhodnutí je na každém z nás, a proto i přes překážky a narážky ostatních, ať už se rozhodneme pro slaďování nebo ne, si jej nenechme vzít.
Zdroj: Jak sladit práci a rodinu a nezapomenout na sebe
Renata Rydvalová, Blanka Junová
Nakladatelství GRADA-květen 2011
