Rodičovství může být…

„Když mi bylo kolem pětadvaceti, byla jsem poprvé vdaná a pracovala ve velkém oblastním divadle, pozval si mě šéf na pohovor, abychom probrali, jak je s mou prací spokojen. Nemohl si mě vynachválit, poplácal mě po zádech a maličko mi zvedl plat. Z jeho uznání jsem byla celá rozechvělá a zamířila jsem ke dveřím. Život mi připadal skvělý. Vydala jsem se správným směrem a teď se přede mnou otevírá lákavá cesta. Potom si můj šéf odkašlal a důrazně řekl: „Teď už jde jen o to, abyste se neocitla na seznamu matek s dětmi.““ píše Coleen Hubbardová ve své knize „Jak zvládnout domácnost, děti, manžela, práci i sebe“. Odhaduji, že zmiňovaný příběh se odehrál zhruba v osmdesátých letech minulého století; avšak je docela možné, že by podobná věta mohla zaznít i dnes.

Povědomí o diskriminaci na základě genderu či věku se šíří pomalu a ještě pomaleji se mění postoje společnosti jako celku. Postoje, které stále odráží podvědomé přesvědčení, že dítě je překážkou v úspěšné kariéře, či ji přinejmenším značně komplikuje a že péče o děti je přestávkou v pracovním i osobním rozvoji, dle mého názoru stále přetrvávají. To ve svém důsledku ještě více snižuje sebevědomí rodičů při opětovném vstupu na trh práce po rodičovské dovolené.  Právě na tuto problematiku se zaměřuji v kurzech, které jsou organizovány společností Centrum andragogiky, s.r.o., a to v rámci projektu „Zaměstnatelnost rodičů“ financovaného z prostředků ESF.

Klíčové kompetence – moderní zaklínadlo pedagogů i personalistů

V rámci přípravy pro život i při výběru pracovníků se často hovoří o tzv. „klíčových kompetencích“. Ty dle definice představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti.[1] Jedná se tedy o soubor schopností a vlastností, které potřebujeme pro fungování ve společnosti a rovněž pro uplatnění na určité pracovní pozici. Tyto schopnosti získáváme od narození a rozvíjet je lze celý život. Rodičovství je „dlouhodobým životním projektem“, který ve své náročnosti rozhodně poskytuje dostatek učebního materiálu.

Co se lze při výchově dětí naučit?

První těhotenství a narození dítěte je pro rodiče beze sporu velkým životním předělem. Je, dle mého názoru, také velkou životní zkouškou. A do velké míry záleží hlavně na rodičích, co si z takové zkoušky odnesou a co se během ní naučí. Tento proces lze projít více méně nevědomě a pouze přenášet vzorce chování našich vlastních rodičů a společnosti. Mohou ale také procházet jednotlivými „lekcemi“ a rozvíjet si tak své sociálně-pracovní kompetence.

Jednotlivé lekce

Kompetence, které se během výchovy dětí mohou rozvíjet, se do jisté míry budou lišit v závislosti na věku a osobnosti dítěte. Pro zjednodušení zmíním jen ty, které jsou ve vztahu k pracovnímu prostředí nejdůležitější.

Již v průběhu těhotenství si rodiče musí ujasnit své priority a přistupovat ke všemu, co dosud vytvářelo jejich život, s větší odpovědností. Při narození dítěte se tato odpovědnost prohlubuje. Při péči o novorozence lze rozvíjet schopnost empatie a něčeho, co naše společnost ještě příliš nedoceňuje – intuice a bezpodmínečné služby (dávání bez očekávání). Rodiče před sebou mají velký úkol – sladění rytmu civilizace s rytmem jejich dítěte, který je založen na zcela jiných základech. Vnímáním těchto rytmů poskytnou dítěti bezpečnější zázemí a lépe se připravit i na období opětovného nástupu do zaměstnání. Neboť každý člověk – klient, zákazník, kolega má svůj vlastní rytmus. Schopnost pochopení a případného přizpůsobení se může výrazně přispět celému procesu komunikace; schopnost přejít z rytmu pracovního nasazení do rytmu, kdy je možné se uvolnit a relaxovat přispěje naopak k větší duševní pohodě.

Postupem času, ve kterém se dítě ze své symbiotické fáze začíná fyzicky i psychicky oddělovat od svých rodičů, je potřeba začít dítěti vymezovat hranice, jasně a pevně komunikovat. V nacvičování této dovednosti jsou děti nejlepšími trenažéry, jaké máte k dispozici. V okamžiku, kdy nejste pevní ve svém postoji, okamžitě vytuší jemné nuance vašeho neverbálního projevu a vaši vnitřní nejistotu vám okamžitě zrcadlí. Můžete se tedy učit stanovovat pevně své hranice a vyjadřovat je verbálně, což je základem a stavebním kamenem asertivity. Nadstavbou je pak poskytování zpětné vazby – schopnost citlivě kritizovat a oceňovat jednání dítěte. Jelikož podvědomě přebíráme manipulativní a autoritativní způsoby, které jsou ve svém důsledku neefektivní v jednání s dětmi i v pracovním prostředí, velmi doporučuji sebevzdělávání v tomto ohledu.

Emoční rozvoj dítěte je další lekcí pro rodiče; většina z nich naráží na vlastní potíže pracovat nejen s emocemi dětí, ale i se svými vlastními. Naučit se můžeme především porozumět svým vlastním emocím, oddělit emoce od chování a empatickému naslouchání.

Oblastí úzce spojenou s emocemi je řešení konfliktních situací. Při práci s konflikty našich dětí máme možnost přehodnotit své vlastní postoje ke konfliktu i potřebné dovednosti, které pro jejich řešení máme. Umíme vyjednávat, otevřít se novým úhlům pohledu a netradičním řešením? Jsme schopni dát dostatečný prostor druhému, respektovat jeho názory, jeho emoce? Předávat tyto dovednosti svým dětem je téměř nemožné bez vlastního ukotvení těchto kompetencí!

Předělem v životě rodiny je nástup dítěte do školky. Ve vztahu k dítěti se učíme upevňovat předešlé dovednosti a snad nejdůležitější lekcí tohoto období je důslednost. Polevit v pravidlech, vlastním přesvědčení a slibech pod tlakem dítěte či situace je častým pokušením každého rodiče. Být pevný, konzistentní a zároveň přístupný variantním řešením pak velmi dobrou vlastností pro jakékoliv pracovní prostředí.

V tomto období dítě také většinou začíná mít i další zájmové aktivity a dosud pečující osoba nastupuje znovu do práce. Rodina se stává týmem, kde by každý měl mít své dané místo, kompetence a povinnosti – dle svých možností a schopností. Tým je třeba vytvářet, řídit jeho činnost, delegovat úkoly, organizovat… Dokážeme-li pomoci svým dětem při nalézání a využívání jejich potenciálu, pak se naše výchova dětí může přiblížit schopnostem kouče.

Postupem času se dítě začíná sociálně oddělovat od svých rodičů; tento proces je završen pubertou. V tomto období máme jako rodiče k dispozici lekci vlastní sebehodnoty, víry ve své zásady i postoje a prostor pro uplatňování důsledné demokracie. Nadále se cvičíme ve stanovování hranic, vyjednávání, řešení konfliktních situací…. zároveň získáváme více prostoru pro sebe a svou práci.

V žádném případě zde nechci tvrdit, že rodičovství je samo o sobě dostačující k osvojení si širokého spektra pracovních kompetencí, které člověk v zaměstnání potřebuje. Tímto článkem však chci poukázat na skutečnost, že rodičovství není vzdálené a zcela odlišné od pracovního prostředí, a že je možné ho vidět jako příležitost k cílenému rozvoji některých klíčových kompetencí, jež lze v zaměstnání využít. Kdo je manažerem, mistrem či vedoucím a zároveň rodičem, bude jistě souhlasit s tím, že některé situace s dětmi si v náročnosti nezadají s obtížnými úkoly a situacemi na pracovišti. V takových chvílích je potřeba mít kromě kompetencí umožňujících tyto situace zvládnout, i určité vnitřní zdroje pro jejich řešení. Dostáváme se tak k řízení sebe sama, zvládání stresu, schopnosti stanovování priorit a podobně. Ale to už je téma na další část kurzu a… jiný článek.

Autorka článku: Blanka Junová

Pracuje jako lektorka a konzultantka Centra andragogiky v oblasti měkkých dovedností, se specializací na komunikaci, asertivitu, prezentační dovednosti, zvládání konfliktů a stresu a slaďování osobního a pracovního života.

Společně s Renatou Rydvalovou, ředitelkou sekce slaďování osobního a pracovního života a 50+ v Centru andragogiky, napsala knihu „Jak sladit práci a rodinu…a nezapomenout na sebe“. Tato publikace vyjde v první polovině roku 2011 v nakladatelství Grada.

Zdroj: Centrum andragogiky