Slovní spojení, které je s oblibou používáno především u historiků, akademických pracovníků nebo literátů.
Vystihuje totiž přesně úlohu, kterou muzea ve společnosti mají, tedy připomínat svými exponáty příběhy z naší historie, díky kterým by se měly poučit i generace příští. Výstava, kterou od 8. 12. 2011 do 1. 4. 2012 pořádá Národní muzeum v jednom ze svých objektů – Národním památníku na Vítkově, ovšem ukazuje, že ne na každou paměť se dá spolehnout.
Výstavní projekt „Rudá muzea“ už svým názvem lehce naznačuje směr, jakým se bude ubírat. Věnuje se působení komunistické ideologie na československá muzea v letech 1948 – 1989 a způsob, jakým se odrážela v jejich činnosti. Stručně řečeno, otevřeně opravuje poškozenou paměť, když se přiznává k nepříjemným stránkám naší historie a k metodám, jakými minulý režim desinterpretoval české národní dějiny.
Rudá muzea jsou pokračováním mezinárodního projektu postkomunistických zemí, který zanikl z nedostatku finančních prostředků a jehož účastníkem měla být i Česká republika. A jak už to tak bývá, kromě samotné reflexe inkriminovaného období, přistupuje české muzeum k vlastnímu projektu také s humorem.
Vtipně přitom vyznívá třeba využití bývalého úložiště nabalzamovaného těla Klementa Gottwalda jako součást výstavních prostor nebo jeden z exponátů – model amerického tanku Sherman, který dostal komunistický funkcionář od učňů plzeňské Škodovky jako „tank míru a svobody“.
Náplní expozice jsou také předměty z redakce novin Svoboda, které používal Antonín Zápotocký, zlaté hodinky Josefa Hybše a osobní předměty Zdeňka Fierlingera. Nechybějí ani architektonické modely výstav o VŘSR a únorech 1948 nebo předměty k dělnickému hnutí.
Rudá muzea 8. 12. 2011 – 1. 4. 2012
Národní památník na Vítkově, U Památníku 1900, Praha 3
