Adventní období a Štědrý den zvlášť na nás kladou velkou zodpovědnost vůči předchozím generacím a jejich tradicím. Cítíme onu váhu a výjimečnost okamžiků, jež si zasluhují, ba dokonce vyžadují, výjimečnost i našeho přístupu, proto se často obracíme k již zavedeným pravidlům, zvykům a tradicím.

Jen se přiznejte, kdo z vás alespoň jednou za život nedržel „půst“, aby večer zahlédl zlaté prasátko. Vynechání oběda je dost praktické, umožňuje hospodyňce nachystat slavnostní večeři. I líbání pod snítkou jmelí patří k oblíbeným tradicím. Méně praktické už nám mohou přijít další zvyky: No řekněte, lijete doma olovo? Kde ho sháníte? Rybáři vědí a roztaví svá olůvka. A házíte střevícem či klepete na kurník? Možná ano, domnívám se ale, že leckterou starou tradici již nahradily zvyky nové, modernější, které spíše odpovídají dnešnímu životnímu stylu. A tak nám vzniká most mezi tím starým, tradičním a tím naším, současným.

Když jsem se poprvé při štědrodenní procházce, která je zase u nás součástí tradice, setkala se skupinou tatínků s dětmi různého věku, kteří ve sněhu vesele a halasně hledají suché větve na založení ohně, dost jsem se podivila. Opékání buřtů a upíjení z placatic mi přeci jen příliš vánoční nepřišlo. Nicméně od té doby jsem takových skupinek potkala již několik. Dnes vím, že to je taková ta má procházka, jen trochu pochlapsku. Když jsem tedy později zjistila, že někteří lidé chodí tradičně slézat jeskyně, jen jsem pokrčila rameny.

Mnoho zvyků se týká štědrovečerní večeře. Při ní se na stole prostírá i pro nečekaného hosta, ale nesmí tam být třináct talířů, pod každým talířem – a později v peněžence – má kvůli vyváženým financím ležet šupina z chudáka kapra, jehož konzumaci lze také zařadit mezi tradice. Ovšem i to se mění, ne každému z nás kapr chutná, proto v obchodech naleznete řadu jiných dobrot, ať už rybích či jiných, které vaši slavnostní večeři taktéž ozvláštní. Od té se pak neopovažujte nezdvořile zvedat, dokud nedojedí i ostatní. Mohla by vás do roka a do dne stihnout smrt.

Po večeři se dodnes tradičně rozkrajuje jablko. Pěkně kolmo ke stopce. Po rozkrojení nám jádřinec vyvěští, zda budeme zdraví – to je jádřinec ve tvaru hvězdy, nebo onemocníme – to má tvar kříže. Také posílání ořechových lodiček po vodě může být pěkným zážitkem, který ocení zejména děti.

K původním zvyklostem patřívalo také obcházení sousedů hned večer po nadílce, společné klábosení a popíjení. I to se nám drobet zmodernizovalo. Se sousedy často nemíváme tak vřelý vztah, abychom se navštěvovali i o Štědrém večeru, zato setkání s přáteli třeba ve vyhřáté vánoční čajovně nebo i jen u někoho doma může být velice milé. Návštěva půlnoční mše už je jen slavnostní tečkou za celým tím výjimečným dnem.

Tak se tedy ještě nachystejte, vybavte se jablíčky, ořechy, olovem i šupinami, polibte své milované pod jmelím a šťastné a veselé.

Autor: Andrea Leskotová