Co se děje v naší hlavě, jak si stanovujeme cíle na Nový rok a jak bychom to měli dělat, abychom byli úspěšní a předsevzetí už konečně dodrželi.
Novoroční předsevzetí bývají pro většinu lidí zárukou únorového zklamání. Jen mizivé procento vydrží plnit rozhodnutí z 1. ledna déle než tři měsíce a ti ostatní se ptají, proč to s novoročním předsevzetímnefunguje, když jinak jsem docela zodpovědný člověk? Odpověď je jednoduchá – protože je Novoroční!
Příčina neúspěchu novoročních předsevzetí a nakonec jakékoliv změny, kterou prostě ohlásíme k určitému datu je v ledabylosti. Vyhlásit, že od prvního nekouřím, žiju zdravě, šetřím peníze, nebo jsem milejší k protivnému kolegovi X, to samo o sobě nestačí. Jde o to, jestli to chceme doopravdy a tedy, jak silná je naše motivace. Obecně totiž platí, že člověk se cítí bezpečně v tom, co zná. Změna v sobě aleobsahujeneznámé, je spojena s úsilím, obavami a proto pokud není silná motivace, není ani šance na úspěch.
Další otázka je, co to vlastně ve skutečnosti chceme. Přestat kouřit, může znamenat, že se bojíme o své zdraví a chceme pro to vážně něco udělat, ale taky to může znamenat, že nám pořád někdo říká, že bychom měli přestat a my sami vlastně ani nijak moc nechceme. Stejné je to v případě hubnutí, nebo třeba udržování systému v dokumentech, složenkách, fotkácha v tisíci dalších, podobných věcech. Žít zdravě je zase pojem tak široký, že vlastně nikdo přesně neví, co obsahuje, budeme se otužovat ve studené bystřině, cvičit pět krát týdně, nejíst bůček a krkovici nebo se cpát potravinovými doplňky.
Ani být milý na protivného kolegu, šéfa nebo tchyni není jasný cíl. Pokud to dodržíme, co tím získáme, kým se staneme, komu všemu to prospěje a prospěje to nám? Může totiž jít o opravdu nesnesitelného kolegu a řešením by bylo spíš určit pravidla hry a vzájemné hranice než se sebezapřením být za každou cenu milá/milý.
To co si přejeme nebo říkáme, že si přejeme, v sobě většinou ukrývá mnohem hlubší potřebu. Chtít zhubnout může znamenat víc si věřit, být spokojený sám se sebou. Chtít jezdit luxusním bourákem, může zase znamenat, že si mě ostatní konečně všimnou, že budu stejný jako ti, které obdivuju. Být lepší manažer může znamenat chtít mít lepší výsledky, ale třeba také cítit se oblíbený nebo respektovaný a to zase ukrývá hlubší vnitřní potřeby. Většinou prostě platí, že to co řekneme, že chceme, zastupuje něco silnějšího, co cítíme podvědomě, ale z mnoha důvodů se zdráháme to sami pojmenovat.
První vyslovené přání/cíl je mnohdy vlastně jen zástupný cíl. Je těžší říct si, že nejsem spokojená s tím, jak vypadám nebo s tím, jak se ke mně ostatní chovají, že jsem v práci nedoceněná nebo že jako šéf nezvládám svůj tým.Pokud ale nahlédneme pravou podstatu svých přání, máme skoro vyhráno. Pak totiž určit cíl i cestu je mnohem jednodušší.
Ze všech fungujících a vyzkoušených věci se dříve nebo později stane „metoda“, tedy návod, jak to vyzkoušené bezbolestně převzít do svého života. A na stanovování cílů, které chceme dodržet, naplnit, zrealizovat, prostě u kterých nechceme za pár týdnů jen konstatovat, že to zase nevyšlo, používáme jednoduchou metodu SMART. Ta nám v akronymu anglických termínů nabízí řešení.
Cíl by tedy měl být S – specifický, M-měřitelný A- ambiciózní, R- realistický T- časově ohraničený (timed).
A to znamená přesně to, co jsme si už vlastně řekli:
Specifický = cíl nemá být obecně formulovaný, ale má být jasné, co vlastně chceme např.: chci lépe plánovat čas, dělit ho mezi práci a rodinu, a mít víc času na děti; chci žít zdravějším životním stylem zejména s ohledem na stravování a fyzické cvičení; chci postupně přestat kouřit; chci být asertivnější, umět se prosadit v práci a zastat se sám sebe před autoritou; chci zefektivnit komunikaci s podřízenými a minimalizovat nedorozumění a dovysvětlování pořád dokola, chci….
Měřitelný = pro dosažení cíle je důležité určit, jak konkrétně poznám, že jsem ho skutečně dosáhl.To znamená určit si měřitelné parametry např.:práci, kterou jako manažer bezpodmínečně nemusím dělat sám, deleguji na podřízené, budu schopen jednou týdně vyzvednout syna ze školy a jeden víkend v měsíci celý strávím s rodinou; dvakrát v týdnu budu v posilovně a zlepšení kondice poznám na zátěžovém testu, zlepšené stravování poznám na váze a krevních testech; vyjdu tři patra bez zadýchání apod.
Ambiciózní = náš cíl by měl být opravdu výzvou, ne dokola se opakujícím neúspěšným pokusem. V případě, že jsme někdy v minulosti s předsevzetím neuspěli (a opravdu chceme uspět), stojí za to ho přeformulovat, obohatit o další rozměr, ze kterého se naučíme něco nového.
Realistický = cíl má být reálně splnitelný, pro někoho uběhnout za čtyři měsíce plného tréninku maraton je reálné, pro někoho ne. I když mám ambice, musím být zároveň realista a nastavit parametry pro svou skutečnou situaci.
Timed – časově ohraničený = abychom byli schopni vyvinout potřebné úsilí, musíme mít termín. Bez konkrétního termínu vlastně ani žádný cíl neexistuje. S přístupem – jednou, snad, někdy – se na předsevzetí rovnou raději vykašlete.
Pokud dobře nastavíme cíl, čekají na nás další úskalí a těmi jsou reakce okolí: prosím tě, ty a cvičit? NIKDY jsi na to nebyla, vždyť nemáš čas, v tvém případě jsou to vyhozené peníze…
Miláčku ty že budeš mít víc času na rodinu? To už tu bylo tolikrát, aha teď doopravdy, ale tomu přece sám/sama nevěříš.
Takové zpochybňování i spousta dalších reakcí nám na odhodlání nepřidají, a proto upřímně řečeno, pokud nemáme v okolí podporu, je možná lépe předsevzetí do světa ani moc nevykřikovat. Hlavně si, ale musíme uvědomit, že to co děláme, děláme pro sebe. Na cestě k cíli má samozřejmě svoje místo i odměna, a tou je nejen super pocit z dosažení cíle, ale mělo by to být i něco, co si nadělíme.
Řada z nás umí podávat výkony, ale těžko hledá čas i způsob, jak je oslavit. A to možná pro někoho může být zrovna to letošní novoroční předsevzetí –myslet i na sebe a umět se ocenit.
Šťastný nový rok
Mirka Čejková
