Přestože si o jejích životních postojích můžeme myslet ledacos, nic to nemění na jejím autorském významu.
Majerová pocházela z Úval. Později si Úvaly, zachované spíše v podvědomí, nesmírně idealizovala. Po brzké smrti otce se s matkou odstěhovala do Prahy. Když do jejich domácnosti přibyl bývalý poddůstojník Alois Majer, rodina se ocitla v dnes již neexistujícím Újezdě u Kladna. Nakonec se ale usadila v Kročehlavech.
Nevlastní otec dal Marii literární příjmení, a také ji přivedl mezi kladenskou revoluční mládež. Marie se snažila otčíma respektovat. Ačkoliv se jí v korespondenci podepisoval slovy „tvůj otec“, idylka mezi nimi nepanovala. Marii totiž bil.
Nicméně ji také velice ovlivnil. Z prostředí hutí vytěžila mnoho inspiračních zdrojů pro své dílo. Tudíž právě tady objevila hlavní ideu pro svou pozdější dráhu „dělnické spisovatelky“.
Ačkoliv se kladenské období Majerové za bývalého režimu zveličovalo, ve skutečnosti zde dlouho nepobyla. Po dvou letech v hornickém Kladně odjíždí do církevní školy v Horažďovicích.
Po ukončení tamní docházky odchází sedmnáctiletá Marie sloužit do Budapešti k příbuzným nevlastního otce. Na službu si stěžuje, je v ní nešťastná.
Na druhou stranu ale krásná Marie jinak nestrádá. Má tolik nápadníků, že by je mohla půjčovat. Obdivují ji mladíci z řemeslnických rodin, ona ale míří výš.
Další život ji zavane do Rokycan, Vídně či Paříže. Do Kladna už jezdí pouze za rodiči, kteří jí musí hlídat syna Pravoslava. Cestuje, píše, bojuje za práva žen. A na syna jí už nezbývá mnoho času. Dvakrát se provdá a dvakrát špatně.
Alois Majer umírá v roce 1936 a o pět let později jej následuje na věčnost choť Barbora.
Marie však přesto na své osudové Kladno nezapomíná. Oživuje ho neustále ve svých prózách, a tak se nám díky ní zachovalo dodnes.
Autor: Martina Bittnerová
Foto zdroj: www.spistovatele.cz
