Aneb je lepší chodit do práce za tmy a vracet se za světla nebo naopak vstávat déle a vracet se až v podvečer?
Z nezaujatého hlediska mají obě varianty své pro a proti. Brzké vstávání nás odmění volným odpolednem, na prodlouženou večerku ale můžeme zapomenout. Zatímco v letních měsících je inspirativní vstávat se svítáním, v těch zimních nás tma a chlad příliš pozitivně nenaladí.
Práce, do které nemusíme vstávat časně zrána, naopak umožní protáhnout večer a dospat ráno, ale zase za cenu celého dne stráveného v práci, což zvlášť v jarních měsících, není žádný med.
Zdálo by se, že minimálně zavedení pracovní doby v souladu s rozdělením času – na letní a zimní by mohla být dobrým kompromisem. V praxi jsme však při volbě ideálního začátku pracovní doby limitováni docela jinými faktory. Vedle typu práce, kdy pro každé odvětví je charakteristický určité rozložení pracovní doby, hraje velkou roli snaha skloubit péči o domácnost a děti.
Zatímco v některých západních státech začíná škola i úřady fungovat až po deváté, zde nejen děti pohání k činnosti osmá hodina ranní, někdy dokonce již sedmá. V tuto dobu otvírají obchody a začíná se úřadovat. A stejně jako na pátou hodinu odpoledne zavírá brány většina školek a družin, zamykají dveře i obchody a pobočky.
Standard poněkud narušuje práce na směny – ať již ve výrobních podnicích či nemocnicích, například tzv. dvanáctky. V práci pak trávíme doslova celou noc nebo celý den a týdny se nám posléze z běžných pracovních promění na dlouhý a krátký týden (podle počtu směn). Velmi brzo ráno se začíná v pekárnách a kuchyních, v barech a podobných podnicích zase obvykle až zvečera.
Otázku od-do řeší často podnikatelé či pracovníci s volnou pracovní dobou, zde však též při rozhodování hraje větší roli než souboj ptáčete se sovou typ vykonávané činnosti a rodinné podmínky. Přesto však – kdybychom se mohli rozhodnout jen podle nás, ať již z hlediska výkonnosti či uspořádání dne – od šesti nebo od devíti?
Autor: Žaneta Pixová
