Byly vždy oslavou jarního slunovratu, zániku zimy, vítáním jara, probouzením se přírody, víry v obnovení sil a zdraví člověka i jeho domácích pomocníků.
Předznamenávají je postní neděle, postních nedělí bylo celkem šest, každá měla svůj název a význam.
První postní neděle byla nazývána Pučálka (jídlo pučálka – naklíčený hrách, opražený na pánvi a posypaný pepřem). Ale měla i jiné názvy a zvyky.
Druhá neděla byla neděle Černá. Ženy nosily černé oděvy. Také se v tuto dobu smíčilo, bílilo, uklízelo, proto také neděle Samometná.
Třetí neděle tzv. Kýchavá, říkalo se, že kdo v tuto neděli 3x kýchne, bude zdráv po celý rok.
Čtvrtá neděle Družebná, v tento den se scházeli chlapci a dívky k posezení. Pekly se koláče zvané družbance.
Pátá postní neděle byla nazývaná Smrtná. V ten se ze vsi vynášela smrtka a přinášelo se léto.
Květná neděle byla poslední nedělí před samotnými velikonocemi. Lidé světili kočičky, vrbové proutí, postní jídla a berany.
Po poslední postní neděli následoval pašijový týden (pašije – latinský název, který znamená utrpení). Jednotlivé dny pašijového týdne mají svůj název – Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota (Vzkříšení), Hod boží velikonoční a Červené (Velikonoční) pondělí.
Vše začínalo Škaredou středou, to se ženy oblékaly do tmavých obleků, končily přástky a všechna společenská posedávání. Muži omezili kouření a pití. Hlavním pokrmem byla čočka a hrách.
Na Zelený čtvrtek se měly jíst pokrmy pouze zelené barvy, aby se obnovila síla lidského těla.
Na Velký pátek měla symbolický význam voda, znamenala nejen očistu, ale i zdraví a štěstí. Například lidé chodili v tento den k potoku, kde se tečeš omývali. Koupající pronášeli:
Vítej, vodičko čistá, která tečeš z ran Pána Ježíše Krista.
Omýváš břehy, kamení, omyj mne, hříšné stvoření.
Velký pátek byl také dnem půstua vázal se k víře, že v tento den byl ukřižován Ježíš Kristus.
Na Bílou sobotu bývala vždy slavná mše. Po ní se lidé rozešli do svých domovů a pojídali dobré pokrmy. Hlavními bývala hlavička.
Neděle velikonoční (Hod boží) byl dnem, který rodina trávila spolu, bez přátel a známých.
Celá rodina se sešla u svátečního stolu, otec oloupal vařené vejce a rozdělil je na tolik dílků, kolik bylo členů rodiny. Každý svůj dílek snědl, protože podle zvyku platilo, že pokud by někdo z rodiny tento rok zabloudil, stačilo vzpomenout si s kým vejce jedl, a bezpečně se vrátil domů.
O velikonoční neděli se podávaly nejlepší pokrmy – pečený beránek, skopové, velikonoční hlavička, baba, mazanec, jidáše, ušelo, svítek. Tradice pečených beránků se zachovala v podobě beránků ze sladkých těst. Nachází se i zmínka o tvarování beránků ze spařeného ovčího sýra na některých salaších.
Velikonoční pondělí, dříve Červené pondělí (od barvy vajec, která byla většinou červená). Jinde tento den nazývali pomlázka nebo koleda. Koleda byla obchůzka, při níž se zpívala nebo odříkávala říkadla a dostávaly se za to dárky., o velikonocích ozdobená vejce.
Hody, hody, doprovody, dejte vajíčko červený!
Nedáte-li červený, dejte aspoň bílý, šak vám slepička snese jiný … (z Čech)
Zajímavý je zvyk ze Slezska. Po obědě si vyšla celá rodiny do polí a děti se měly dívat, zda uvidí skřivánka. Mezi brázdy vložila vajíčka, perníky a jiné dobroty. Pak dětem řekla, jak jsou nepozorné, že nevidí, co jim skřivánek shodil.
První nedělí po velikonocích vše končilo, byla to tzv. neděle Zprovodní, kdy se rozdávaly klechty – vajíčka uvařená ve vodě s kmínem, po uvaření byla naklepnuta skořápka a v téže vodě se vajíčka nechala rozležet. Pak se rozdávala koledníkům, na které se nedostalo o velikonočním pondělí a v neděli přišli. Tímto končilo hodování a veselí.
Zdroj: Velikonoce, Marie Kynclová a František Nepil, 1991
