v České republice, je bezesporu snímek Davida Ratha v policejním voze.
Jeho zvláštností samozřejmě není to, že by se středočeský hejtman vyskytl na některé policejní přehlídce a radostně pózoval, ale to, že seděl na zadním sedadle a byl zatčený. Jeho sedm miliónů v krabici od vína a další netradiční způsoby ukládání peněz už jsou v tuto chvíli pro celý národ mnohokrát obehranou písní, stejně jako hit Vlasty Parkanové „Dobrý den, radare“, který se dostal opět do popředí zájmu po žádosti policie o vydání bývalé ministryně obrany k trestnímu stíhání.
Téměř se s blížícím létem mohlo začít zdát, že úsloví o „božích mlýnech“ se přece jenom naplňuje i pro vládní špičky, které se zdály dlouho dobu nedotknutelné a že i v našich poměrech začíná čas od času zaznívat slovo „odpovědnost“. V současné době ovšem naději vystřídala opět řada otázek a rozčarování. Důvodem je kauza nejaktuálnější. Tuzemské deníky se dnes zabývají především nečekaným koncem ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila.
Jiřího Pospíšila odvolal prezident Václav Klaus z funkce ministra spravedlnosti na návrh premiéra Petra Nečase, který údajně ztratil důvěru v Pospíšilovu schopnost manažersky a rozpočtově zvládnout resort. Rychlost s jakou se celá akce uskutečnila a také nepřesvědčivé a nic neříkající vysvětlení, ovšem spíš než odvoláním zavání obyčejným vyhazovem.
Není tedy divu, že média i veřejnost hojně spekulují o skutečném důvodu odchodu Jiřího Pospíšila z funkce. V nejčastější teorii je tento odchod spojován se jménem Lucie Bradáčové, tedy ústecké žalobkyně, kterou měl Pospíšil v blízké budoucnosti jmenovat do funkce šéfky Vrchního státního zastupitelství v Praze. Shodou náhod jde totiž o tu samou dámu, která je nazývána „postrachem partajních šíbrů a šedých eminencí napříč stranami“.
Jiří Pospíšil jistě nebyl světec. Dlouholetý ministr spravedlnosti v očích odborníků trpěl nedostatkem politického názoru a ani některé jeho počiny ve funkci se neshledávají s přílišným nadšením. Na svojí židli tedy zřejmě nikomu příliš chybět nebude a jeho odchod nelze považovat za velkou ztrátu. Mnohem důležitější je asi spíš fakt, jak k jeho odstranění došlo a také důvody, které k němu vedly. Co když opět jako národ pouze sledujeme důrazný vzkaz lobbistů žalobcům i policistům, který zní „Ruce pryč od případů, které sahají do pater vládní koalice“?
