Norské Lofoty se Škoda Yeti Greenline

12.9.2012, 07:00 | Veronika

Autem z Česka až na norské Lofoty? Zní to přinejmenším dobrodružně.

Naše expedice trvala celkem 16 dní, zahrnovala tři mezinárodní trajekty a deset vnitrostátních. Severního polárního kruhu a souostroví Lofoty jsme dosáhli v úsporném modelu Škoda Yeti Greenline s průměrnou spotřebou 4,3 litrů na 100 kilometrů. Severní trasu jsme detailně prozkoumali, najeli 7 600 kilometrů a objevili hned několik zajímavých tipů, co určitě navštívit.

V tomto posledním článku o Norsku přinášíme informace o naší trase po Lofotech a cestě zpět.

Další den ráno jsme přejeli trajektem z Bognes do Lodigenu na souostroví Lofoty, které leží 200 km severně od polárního kruhu. Největší ostrovy Austvågøy, Vestvågøy, Flakstådøy a Moskenesøy odděluje pevnina Vestofjorden. Právě do této mořské úžiny připlouvají od ledna do dubna tisíce tresek, aby se tu třely. Lofoty tak byly od už před tisícem let místem rybolovu. Ke každému ostrovu patří chráněné zátoky se smaragdovým mořem a bílým pískem, zelené ovčí pastviny a malebné vesničky s dřevěnými chaloupkami a stojany na sušení tresek. Celé souostroví na nás velmi zapůsobilo a nakonec se stalo největším zážitkem naší cesty, a to i přestože bylo poměrně chladno (4 stupně Celsia) a občas se střídal déšť se sluncem. Hlavní lofotská silnice E10 ale i další méně frekventované trasy, které se klikatí po celách Lofotech, jsou velmi kvalitní a není téměř výhledů, které by nebyly krásné.

Vysoké vrcholky tyčící se přímo z moře, dramatická krajina a čistý mořský vzduch. Lofoty v nás vzbudily úžasný dojem tolkienovské krajiny se svými fjordy a rozeklanými vrcholky, bílými plážemi a azurovým mořem. V zimě nehostinné Lofoty při naší letní cestě nabídly romantické pohledy a malebnými rybářskými vesničkami Trollfjord, Nussfjord nebo A. K nejznámějším skalním úvarům patří Trollfjord, ke kterému se lze dostat pouze po vodě. Trollfjord v těsné úžině se svými sráznými stěnami zužuje se až na pouhých 100 metrů. Neodolali jsme ani pěší túře po západním pobřeží ostrova Vestvågøy. Devítikilometrová trasa mezi vesničkou Unstad a Eggum se vinula kolem několika malých mysů, opuštěných majáků, stád ovcí, nádherné mořské krajiny a rozvalin pevnosti u moře.

Slunce na Lofotech v době naší cesty (přelom června a července) vůbec nezapadalo, bylo stále vidět a paprsky byly velmi intenzivní. Sluneční svit 24 denně totálně naboural náš biorytmus. Nechtělo se nám ani spát, ani moc odpočívat, jen jet a objevovat lofotskou krajinu. Právě díky tomu nezapadajícímu slunci na nás Lofoty působily tak magicky.

Cesta na jih

Po dvou dnech jsme se vrátili z nejjižnějšího cípu Lofot tříhodinovou plavbou na pevninu do města Bodo a odtud zpět celodenní cestou po arktické dálnici do Trondheimu. Počasí po návratu na pevninu bylo proměnlivé kolem 19 stupňů Celsia.

Z Trondheimu na jih do přístavu Kristiansand, odkud jsme trajektovali na sever Dánska a vraceli zpět přes Hamburk a Hannover domů, nám zbývalo ještě osm dní cesty. Na cestě zpět jsme neminuli krásné secesní město Alesund, známou Trolí stěnu a Trolí stezku, dva nejkrásnější fjordy Norska Geiranger a Naeroyfjord, dále celou řadu původních dřevěných kostelíků, ledovec Bryksdal a Nigardsbreen, tůry v národním parku Jotunheim a nejkrásnější město Norsko Bergen a velmi zajímavý Stavanger. Jistě také stojí za zmínku náš výstup na nejvyhlášenější vyhlídku Preikestolen neboli Kazatelnu. Po 5kilometrové túře se nám po kamenité cestě stále do kopce z vyhlídky s přímým srázem 650 metrů zatočila hlava. Pár nadšenců neváhalo a spustilo nohy přes okraj.

Při cestě Norskem jsme se zájmem vedle přírody z profesních důvodů pozorovali také úroveň norského vozového parku. V zemi, kde je nejvíce milionářů na počet obyvatel (každý 85. Nor) jsme předpokládali velkou koncentraci autonovinek. Opak byl však pravdou. Většina aut byla starší deseti let. Hlavně na severu Norska jsme byli s testovaným modelem Yeti a to ještě v úsporné verzi Greenline vypouštějící do ovzduší jen 119 g/km emisí C02 opravdu raritou. Trend ekologičnosti zatím zasáhl v Norsku velká města jako Oslo či Bergen, která se mohou pochlubit například městskými stojany na dobití elektroaut. S objevením norských ropných nalezišť začalo Norsko investovat do bohaté infrastruktury – kvalitních silnic, dlouhých skalních a podvodních tunelů. Výnosy z ropy jsou navíc ukládány do vůbec největšího evropského veřejného penzijního fondu, jehož cílem je blahobyt nikoli současné generace ale těch příštích. Norové přemýšlejí jinak a na této zemi je to znát.