Mnoho telefonních čísel nasbíraných v průběhu let při nejrůznějších příležitostech, kontakty na služby běžného denního života, zájmové kroužky, do kterých už nechodím i telefony žen a dívek, o kterých vím, že jim nikdy nebudu volat.
Takový seznam, zbytečný zhruba z osmdesáti procent, je spíš než cokoliv jiného kronikou vzpomínek. Na místa, na lidi, na skutky, na pocity. Listování v něm je sentimentální a nemá žádný význam. K mnoha jménům už si člověk často ani nedokáže přiřadit konkrétního člověka, natož jeho obličej.
Pro zdraví telefonu i pro zdraví lidské duše by tak každý z nás měl pravidelně jednou do měsíce najít jedno takové číslo a definitivně ho vymazat. Smířit se s tím, že tento kontakt už nikdy nebude mít založený pro „strýčka Příhodu“ a vykonat jakousi vzpomínkovou hygienu.
Posunout se zase o krok blíž na cestě z minulosti do svého současného já. Jenže, jak se smířit s tím, že podle nemilosrdného zákona schválnosti se vám ten smazaný dotyčný do týdne po odstranění jeho jména z mobilu jistě ozve nepodepsanou textovou zprávou??!
Autor: Petr Kozlíček
