položky státního rozpočtu.
U zdravotního pojištění platí zásada, že v každém okamžiku musí být za každého pojištěnce někdo plátcem pojistného (§ 8 zákona č. 48/1997 Sb.).
Každá fyzická osoba musí být pojištěna u některé zdravotní pojišťovny. Toto je také povinnost daná zákonem. Pokud by pojištěna nebyla, veškeré lékařské výkony a léky by musela hradit v hotovosti. Každý pojištěný platí měsíčně pojistné na veřejné zdravotní pojištění, přičemž i jeho výše je stanovena zákonem. Zaměstnanec platí pojistné ze své hrubé mzdy, tuto částku za něj odvádí zaměstnavatel té zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec přihlášen (v tomto vztahu je zaměstnanec poplatníkem a zaměstnavatel plátcem zdravotního pojištění).
Zaměstnavatel zároveň přispívá zdravotní pojišťovně z objemu hrubých mezd svých zaměstnanců, kteří jsou jejími pojištěnci – tyto peníze ale zaměstnavatel platí ze svých vlastních prostředků (zde je tedy zaměstnavatel zároveň poplatníkem i plátcem zdravotního pojištění). Pojistné, které platí zaměstnavatel za své zaměstnance, je součástí nákladů podniku a snižuje tak jeho zisk.
Toto pojištění spravují zdravotní pojišťovny (největší pojišťovnou v ČR je Všeobecná zdravotní pojišťovna) a hradí z něj lékařům jejich práci (lékařské výkony podle sazebníku) a léky. Za děti, studenty, ženy na mateřské dovolené a za registrované nezaměstnané platí toto pojištění zdravotním pojišťovnám stát ze státního rozpočtu.
Velikost zdravotního pojištění by měla být taková, aby na jedné straně pokryla zajištění standardní lékařské péče a na druhé straně, aby pojištěnce neúměrně nezatížila. Otázkou samozřejmě je, co znamená standardní péče, neboť například v rozvojových zemích jsou zcela jiná měřítka pro standardní péči než v zemích vyspělých. Maximalistické vize v této oblasti po roce 1989, kdy jsme nakupovali do té doby nedostupná lékařská zařízení a špičkové léky, vedla zdravotnictví do stavu dnešního, kdy zjišťujeme, že na mnohé zdravotnické služby nemáme dostatečné příjmy. Souvisí to také s hospodařením s veřejnými financemi a s množstvím prostředků přerozdělovaných ve státním rozpočtu. Čím bude výkonnější ziskový sektor, tím více si bude moci dovolit platit v sektoru neziskovém. Platí však i zpětná vazba – čím zdravější bude populace, tím více pracovních sil v populaci bude schopno se podílet na hospodářském procesu a jeho výsledcích.
Zdroj: Slabikář finanční gramotnosti – Vydalo nakladatelství COFET, a. s. v Praze roku 2011 díky laskavému přispění Československé obchodní banky, a. s. za spolupráce NNO FINANČNÍ GRAMOTNOST, o. p. s.
Slabikář můžete objednat ZDE.
