Statistici často sestavují tabulky, jejichž výsledky jsou podle různých zdrojů mnohdy více než různé. Tak například – jedním z trendů moderní doby, který se ujal, je společná domácnost bez jakýchkoli oficiálních dokladů. Veřejnost se nebrání a společný život dvou lidí, kteří spolu nejsou oddáni, nikoho nepobuřuje. Spíše naopak. Ale na taková “manželství” se však v poslední době vyrojily dva názory…
První zastávají statistici, z rozvodových údajů vyvodili následující poučení: Lidé, kteří spolu před svatbou žili již dříve, se také častěji rozvádějí. A to zhruba do čtyř let od uzavření sňatku. A důvod? Za všechno prý od počátku může odlišný hodnotový žebříček, který je patrný už z toho, že se partneři rozhodnou žít ve společné domácnosti a nevyžadují svatební obřad.
Na druhé straně stojí názor psychologů, že pokud se partneři rozhodnou rozvést, je to zapříčiněno tím, že spolu zkrátka byli na jejich vkus příliš dlouho.Velkou roli také hraje zklamání z jednotvárnosti, která se po svatbě velmi často začne stupňovat. A svazek, v němž si lidé nemají co říci, postupem času stejně uvadne a skončí jen výčitkami ztraceného času. Ale u každého konce může být hezké právě to, že něco nového vždycky začíná…
Spousta z nás by si možná přála alespoň občas znát budoucnost. Někomu by stačila ta blízká (zítřejších šest čísel tažených ve sportce…), další by rád věděl, zda ve svém životě vůbec potká člověka, s nímž spojí svůj život navždy a pokud ten čas přijde, tak kdy a s kým to, krucipísek, bude? Proto není nic praktičtějšího, než “vhození neplavce do vody, ať se naučí..”. Zkrátka – pokud stále o partnerovi váháte a odhadujete jeho vhodnost a výdrž u rodinného krbu, nevyzkoušíte to jinak, než že spolu začnete vstávat i usínat a vracet se každý den na společné místo.
Samozřejmě je risk – věnovat své city jen na zkoušku, vést na zkoušku společnou kasu, jezdit na společné dovolené, ukládat si společné vzpomínky a pak náhle, když to nevyjde – dostat kopanec a začínat znovu s jiným člověkem, ale v týchž rituálech. Ale manželství je mnohdy taky jenom na zkoušku, ne?
Rozvod i rozchod bolí stejně, avšak “pouhý” rozchod je určitě jednodušší. Právně i finančně je to bez debat. Stačí jen ústní domluva: “Ty si vezmeš video a já věž…” a víc už se (alespoň veřejně) nemusíte k uzavřené kapitole vracet. Potom záleží už jen na vás, jak dlouhou dobu budete potřebovat k zahojení ran, které vznikly jen “na zkoušku”…
