Do takové situace se Kambodža dostala kvůli dlouhým rokům války, které vyvrcholily v 70. letech minulého století řáděním Rudých Kmérů. Až v roce 1998 zemřel jejich vůdce Pol Pot a země se mohla začít rozvíjet. Zlepšení zdravotnické péče o matku a dítě je teď stěžejní, říká hana Šilarová, porodní asistentka ze zdravotnického týmu společnosti Člověk v tísni.

Jedním z největších problémů Kambodži je vysoká úmrtnost matek při porodu a úmrtnost nejmenších dětí. Čím je to způsobené?

V oblasti, kde působíme, se každé desáté dítě nedožije ani 5 let. Často je to kvůli neodbornému vedení porodu. Mnoho matek stále upřednostňuje tradiční porod doma. Jindy

je to komplikacemi při výchově novorozeňat. Rodiče často nevědí, jak se o ně starat. Nevědí, že není dobré pít vodu ze stejných stojatých vod, kde perou a koupou dobytek. Děti pak mají parazity a snáze podléhají třeba malárii, i když se tam vyskytuje jen málo. Problémem je i podvýživa. Kambodžani jedí převážně rýži, která moc vitamínů neobsahuje. Mají kolikrát jen hrstku rýže na den pro celou rodinu. Nejsou zvyklí jíst ovoce a ani na to často nemají peníze. Navíc mají průjmy, protože jídlo zapíjí tou špinavou vodou. Ale paradoxně je Kambodža velmi úrodná země, což postupně začínají vnímat.

Má na to vliv i nedostatek zdravotnických zařízení a odborníků?

Pol Potovi se podařilo zlikvidovat celý zdravotnický systém. Měl teorii, že vzdělaní lidé naruší režim, a tak je vyvraždil. O nemocné se pak starali nekvalifikovaní už během éry Rudých Kmérů, ale i po zlomení režimu. Až v 90. letech tam začali stavět zdravotnická centra, ale neměl v nich kdo působit. I dnes má vzdělání zdravotníků v Kambodži dost nízkou úroveň. Proto je školí Lékaři bez hranic, švýcarský Červený kříž nebo právě Člověk v tísni.

V čem ohrožují život dětí místní tradice a mýty?

Tradice zde hrají velkou roli. Někteří lidé věří spíš mýtům než pokroku. Jeden příklad za všechny: zapalují po porodu pod postelí oheň. Díky tomu bude prý zdravá matka i dítě. Oba opravdu dlouhé hodiny zůstávají v zakouřené místnosti, kde doutná oheň.

Jak se pracuje s místními, když naše kulturní představy o léčbě a zdravotnictví se tolik liší?

Obecně naši pomoc velice vítají. Z 28 zdravotnických center, která jsem navštívila, jsem se jen ve 3 setkala s tím, že zdravotníci odmítli naši podporu. Cílem projektu je zvýšit důvěru vesnické populace ve státní zdravotnický aparát. Aby matky vyhledávaly pomoc právě tam. To se podle mě daří.

A nevadilo pacientkám, že u porodu asistuje evropská zdravotní sestra?

To jim nedělá problém. Občas jsem měla až strach z toho, jakou úctu ke mně chovají. Mají pocit, že jsme všemohoucí, že zvládneme všechno. Jenže když jste někde v noci, bez pořádného transportu, daleko od civilizace, tak se může u porodu stát cokoliv.

autorka rozhovoru: Tereza Hronová

rozhovor vyšel v časopise Rozvojovka, více na: http://www.rozvojovka.cz/casopis-rozvojovka/25-casopis-rozvojovka-3-2011.htm