Amnestie se týkala lidí, kteří měli trest odnětí svobody ve výši do jednoho roku. Dále vybraných vězňů, kteří splňovali podmínku věku 75 let a trestu odnětí svobody nepřesahující 10 let. Dále se zastavilo stíhání u těch, u kterých se více než 8 let žádná vina pravomocně neprokázala. Obecně se amnestie dotkla zhruba 27 % ze všech odsouzených.
K problémům uvnitř věznic, vzhledem k jejich pracovnímu nebo studijnímu zařazení, nedošlo. Pracovní čety budou doplněny vězni, na které doposud nevyšla řada. Dokonce nevnikly ani žádné problémy s objednáváním jídel nebo hygienických potřeb pro vězně.
Kde se však amnestie projevila s problémy, tak bylo venku na svobodě. Stovky amnestovaných vězňů, kteří se ocitli bez peněz, zamířili na Úřady práce. Zde si žádali o dávku mimořádné okamžité pomoci. Zaregistrovat se však jako uchazeči o zaměstnání doposud nepřišli.
Média každý den zahlcují občany zprávami, kde a co opět udělal nějaký amnestovaný člověk. Ukazují na nešťastné pozůstalé, kterým nebyla dopřána odplata. Dokonce se mluví o možném finančním odškodnění lidí poškozených např. z H-systému. Politici amnestii pranýřují formou politické kritiky.
Snad jediný kardinál Duka veřejně reagoval na amnestii jako o soucitu s uvězněnými samotnými a jejich rodinami. Přestože prezident své rozhodnutí nelituje, některé „probírané“ kauzy v médiích ho také překvapily.
Prezident Klaus, který při svém odchodu způsobil amnestiovou hysterii, učinil toto své právo v duchu pokračování tradice sahající od T.G.Masaryka. Navíc nyní jeho rozhodnutí utvrdilo dvacetileté výročí existence samostatné České republiky. Svoje rozhodnutí označil jako vzkaz prezidenta celé společnosti.
Pro Novinky.cz sám prezident uvedl: „Neřekl bych, že jde o soucit, ale i o jistou velkorysost k našim spoluobčanům, která čas od času musí být projevena.“
Ves.
