o Facebooku ve smyslu, co by asi tak nastalo, kdyby Facebook vypnuli na více jak tři dny.
Scénář o tom, jak by zoufalí lidé s pláčem vybíhali do ulic, držíc v rukou své fotografie a křičíc na ostatní, jestli se jim líbí, mě docela pobavil, ale popravdě není zase tak daleko od pravdy.
Samozřejmě ne každý uživatel sociálních sítí je nutně závislák, ovšem, a to je poněkud na pováženou, už i odborníci berou Facebook jako něco sociálně nezbytného, neboť se nedávno na internetu pohybovaly výsledky studie, že kdo nemá profil na Facebooku pravděpodobně trpí nějakou sociální poruchou.
Zdá se tedy, že chtě nechtě, v rámci sociální integrace nezbývá, než se do sociálních sítí nechat chytit a užívat si všechny klady, které nám nabízí. Těch je naštěstí poměrně dost, v době před Facebookem si určitě na naše narozeniny nevzpomnělo tolik lidí jako nyní. Podobné je to se sdružováním na různé akce.
Také se nemusíme připravovat na obligátní vytahování rodinných alb při přátelských návštěvách, všechny fotky máme pěkně vystavené na FB a ještě můžeme ,,lajknout“, které se nám zamlouvají a ty ještě lepší rovnou sdílet, nebo k nim alespoň přidat trefný komentář.
A v neposlední řadě nás facebook obohatí také o nový rozměr komunikace. Na což ostatně trefně upozorňuje další vtip kolující na FB, tentokrát obrazový, kdy jdou dva kamarádi, a jeden si stěžuje tomu druhému, že ta komunikace už dneska za nic nestojí, protože všichni melou jenom nesmysly z FB, a ten druhý stručně přikyvuje – ,,Like.“.
ZP
