které ovšem v případě neplatnosti není tak definitivní, jak se traduje. Naopak pokud zaměstnavatel či zaměstnanec oznámí proti straně, že pracovní poměr trvá a výpověď či zrušení je neplatné, pracovní poměr skutečně trvá.
Zaměstnavatel je povinen přidělit zaměstnanci znovu práci, a dokud tak neučiní, náleží zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu. Pokud se jedná o dobu delší než 6 měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele tuto náhradu přiměřeně snížit, zvlášť pokud zaměstnanec zatím již vykonával pracovní činnost u jiného zaměstnavatele.
V případě zaměstnance, kterému zaměstnavatel oznámil, že je jeho výpověď, či okamžité zrušení pracovního poměru, neplatná, musí zaměstnanec urychleně nastoupit do práce. Za dobu, než tak od oznámení zaměstnavatele učiní, bude muset uhradit zaměstnavateli náhradu škody.
Co se týká lhůt, je třeba uplatnit neplatnost výpovědi, či zrušení pracovního poměru, u soudu do 2 měsíců od neplatného skončení pracovního poměru. Při neoznámení neplatnosti se má za to, že pracovní poměr skončil, u neplatné výpovědi uplynutím výpovědní doby, a u neplatného zrušení, dnem, kdy měl pracovní poměr zrušením skončit.
I při neoznámení neplatnosti výpovědi má zaměstnanec právo na náhradu mzdy či platu ve výši průměrnému výdělku za dobu výpovědní doby, naopak zaměstnavatel právo na náhradu škody při neoznámení neplatnosti nemá.
Žaneta Pixová
