Řešení přišlo v okamžik, kdy zemřelo a vážně onemocnělo několik desítek občanů. Opravdu se nedalo takové tragédii předejít? Nedá mi to, abych si tuto otázku nepoložila. Nejedná se o jeden příklad z mnoha, kdy se český podnikatel snaží obejít novodobé vládní „úsporné balíčky“?
Vždyť je známá naše povaha česká, že pokud jde cokoliv jakkoliv obejít, uděláme to. Ale ptám se, kde je hranice? Jedno české přísloví praví: „Pokud nejde o život, jde o …..“ Ale tady už přeci jde o život a ne jeden!
Nově přicházejí snahy o odškodnění státu ze strany pozůstalých. Zoufalé volání o pomoc nebo pokus vytěžit ze situace? Vždyť stát by měl cestou uplatňování státní moci předcházet hrozbám páchaných na obyvatelstvu. Zejména, pokud se jedná o jejich životy a zdraví. Máme se začít obávat, že i když stát zaměstnává „své kontrolory,“ může dojít až k takovému neštěstí?
Co vlastně vyřešilo zavedení prohibice? Alkohol doposud zakoupený leží u spotřebitelů, kteří doufají, že jich se možné nebezpečí netýká. Ale to si říkali i postižení…. Budou lidé ochotni podezřelý alkohol znehodnotit a neriskovat nebo zvítězí břemeno rizika?
Už teď je jasné, že alkohol ve skladech nemůže být všechen zkontrolován, aby k podobnému neštěstí nedošlo po ukončení prohibice. Nelze ani předpokládat, že uskladněný alkohol budou všichni prodejci ničit, aby již nemohl být dále konzumován. Takže máme sice prohibici, ale samotného rizika jsme se nezbavili….
Ves.
