Ceny, které si účtuje kouč za hodinu práce, rozhodně nejsou a neměly by být brány jako kritérium jeho kvality a zkušenosti.
K úvaze na toto téma mě přivedla diskuze, která probíhá na LinkedIn v jedné z diskuzních skupin. Jedna z profesních organizací (a není to ICF ČR) uvádí na svých stránkách, že vodítkem při výběru kvalitního kouče by měla být jeho cena. A jde ještě dál, podle ní je cena do 3 000 Kč – podezřelá a pravděpodobně prý nejde o profesionální koučování, cena v rozmezí 3 000 – 6 000 Kč je podle ní cena běžného profesionálního kouče a nad 6 000 Kč si účtuje velmi zkušený, špičkový kouč.
Bullshit – chtělo by se jadrně, výstižně a jednoznačně zhodnotit tvrzení a i poměrně bouřlivá diskuze tomu odpovídá.
Takže jak to je a jak by to mělo být s cenami koučů? Pokud jde o můj osobní názor, stanovení běžné ceny jako výrazu kvality, na mne spíš dýchá potřebou vytvořit si „alibi“, že mnou požadovaná cena, je cena profesionála a že je to tak naprosto normální. Zároveň to ale vypadá, že pokud někdo požaduje jen jakési ohodnocení faktu, že vystudoval nebo že se už v oboru pohybuje pár let, pak si nejspíš moc nevěří. Pokud jde o ceny, tak včetně webu mezinárodní federace koučů jsou každoročně uveřejňovány pohyby cen, jejich vývoj a srovnání. Rozpětí jsou ale tak široká, že vyčíst ze statistik jakýkoliv obecnější závěr, je téměř nemožné. Asi nepřekvapí, že ze srovnání vyplývá, že ceny životního koučování jsou mnohonásobně (řádově) nižší než ceny placené za byznys koučink (odtud také plyne touha většiny koučů profilovat se jako byznys a nejlépe top executive koučiJ).
Důležité jsou dvě skutečnosti: předně, je úplně jedno, jakou cenu si účtuji, podstatné je, zda mne za ni klient „koupí“a je to jedině klient, kdo posoudí, jestli se mu služba v této ceně vyplatí nebo ne. Za druhé, většina koučů (už díky charakteru, principům a dlouhodobosti koučování) nabízí různé balíčky služeb. Ty obsahují např. definovaný počet sezení za měsíc, celkový čas kouče, po který je k dispozici na emailu či telefonu mezi sezeními. Někdo zase má stanovenou cílovou odměnu s ohledem na úkol apod., jiný rozlišuje cenu jednotlivce a týmu apod.
Jako příklad mohou posloužit údaje z costhelper webu, který se snaží zadavatele zorientovat v tématu. V USA se tedy cena kouče, který pracuje s individuálním klientem, pohybuje od$50-$300 nebo víc za hodinu s průměrem$75-$200. Mnoho koučů nabízí služby v balíčku, třeba 4x půl hodinové sezení v měsíci za $200-$300, nebo 8 x 90 min rozprostřeno v 5-6 měsících za $800-$2,000. Někteří koučové nabízejí nižší cenu za telefonické nebo Skype sezení.
Byznys koučink pro korporace, týmy, management se pohybujeod $750-$1,000 měsíčně v závislosti na tom, co je požadováno.
Jednoduše řečeno ani informace převzaté ze zahraniční nevnášejí do tématu jasno. Kromě jediného, záleží na klientovi, co chce a co je za to ochoten zaplatit. A čím víc zkušeností s více kouči klient učiní, tím jasnější mu bude, co se mu vyplatí a co ne.
Pokud jde o kolegy, kteří snad potřebují nějaké škatulky, ve kterých by se cítili bezpečně, škatulky s nápisem „ kvalitní kouč bere v průměru 5000 korun“, tak jen jedna poznámka. Cena je vyjádřením hodnoty a proto i k vlastní ceně musím dorůst. Cena je vyjádřením toho, jak si já sám cením svých schopností, kvality a výsledků své práce. A pokud si ji cením na 1000 dolarů za hodinu fajn, pokud si ale nejsem jistá, tak ze mne žádné obecné doporučení profíka neudělá. Vnímám-li koučování mimojiné jako službu, tak mi přijde naprosto legitimní, abych firmě, které pomáhám a ve výsledku přináším finanční úspory nebo dokonce zisk, účtovala jinou cenu, než studentovi, který si potřebuje udělat jasno o své budoucnosti nebo neziskové organizaci, kterou chci s možnostmi, které koučink představuje, prostě seznámit.
Ano, firmy by měly mít možnost orientovat se v množství koučů na trhu a posoudit jejich kvalitu, ale přes ceny ta cesta nevede.Ať se zadavatelé ptají, co kouče opravňuje k tomu, že se tak tituluje, profesionální kouč, by měl být schopen doložit vzdělání, popřípadě stupeň akreditace, pokud se rozhodl tento systém využít, dále existují reference, praxe, další vzdělávání v oboru atd. Kouči ICF jsou vázání etickým kodexem a jejich práce musí probíhat v rámci kompetencí kouče a s oběma dokumenty jsou povinni klienta/zadavatele seznámit. Speciálně u firem se odtud odvíjí uzavírání trojstranných smluv kouč-klient-sponzor. Už sám počáteční přístup dává tušit, s jakým koučem mám jako klient tu čest, ale papíry nakonec o výběru stejně nerozhodnou, jsou jen odborným backgroundem.
Byznys je svým způsobem hra, je to směs schopností, komunikace a sebedůvěry a schovávat se za obecná doporučení o ceně, mě přijde u lidí, kteří se chtějí v byznyse pohybovat, minimálně pozoruhodné.
Akreditace, vzdělání, počet odkoučovaných hodin i další zajímavé informace najdete např. na registru koučů ICF ČR www.coachfederation.cz
Ing. Mirka Čejková
Viceprezident ICF ČR
Vše ze seriálu : Koučování:
1. díl – Averze na nesprávném místě
2. díl – Jak koučování funguje
3. díl – Oblasti fungování
4. díl – Jak si vybrat kouče
5. díl – První schůzka s koučem
6. díl – Koučování ve firmách
