Vplula naprosto nenápadně do naší kuchyně a pevně v ní zakotvila, přestože skořicovník pravý pochází až z Cejlonu (dnešní Srí Lanky.) Odtud se rozšířil do celého světa a v současnosti se skořicové plantáže nacházejí i v Indonésii, či na Madagaskaru. Zde se stromky udržují úzké kvůli snadnějšímu odřezávání výhonů.

Ve volné přírodě stromy dorůstají do výšky až 20 metrů, přičemž skořicovníků roste okolo 275 nejrůznějších druhů, z nichž se ve větším měřítku využívají pouze zhruba čtyři druhy, kupříkladu skořicovník čínský, jehož kůra chutná hořčeji a musí se s ní více šetřit. Nicméně v čínské gastronomii často nahrazuje skořici pravou.

V supermarketu obvykle dostaneme obligátní sáček s mletým práškem pravé skořice, nicméně můžeme také narazit na svitky, které se mohou značně lišit, čím mají světlejší  barvu, tím je jemnější výsledná chuť. Ostatně v celém procesu jejich přípravy hraje roli také sluníčko, kdy se očištěné a vyfermentované kůry suší pod jeho blahodárnými paprsky. Kvalita skořice se určuje podle měřítka kvality „ekelle“, kdy ta nejlepší získává ohodnocení pět nul. S poklesem kvality klesá i jejich počet. Na náš stůl se pak dostávají spíše ty horší kousky, exkluzivní skořice mívá stejně exkluzivní cenu.

Přestože se v českých kuchařkách vyskytuje spíše ve sladkých receptech, až tedy na oblíbenou rajskou omáčku, v Indii skořice velice často doplňuje slané pokrmy, omáčky, kari, či polévky. Obvykle se kombinuje s kardamonem a dalšími ochucovadly, které mají v horkém počasí podpořit chuť k jídlu svých strávníků.

V našich končinách si skvěle rozumí především s jablky a vytváří tím zajímavou náplň všemožných koláčů, každopádně ji lze ozvláštnit i palačinky. Stačí k tomu dvě jablka, trocha skořice, hrst rozinek, pět jader vlašských ořechů a lžíce medu. Jablka se nakrájejí na kostky, podusí se spolu se skořicí, na závěr se přisypou rozinky, ořechy a přidá med. Směs se může trochu rozmělnit tyčovým mixérem a pak se už jen plní do smažených placek.

Skořice se dočkala i poměrně rozsáhlého průmyslového využití. O její blahodárnosti psal ostatně  už Hippokrates. Objevuje se  v nápojích, či žvýkačkách. V kosmetice a lékařství se využívá skořicový olej. Působí totiž antisepticky, prohřívá a prokrvuje celé tělo. Nicméně může dráždit pokožku, někteří lidé jsou na něj dokonce alergičtí. Určitě se proto nedoporučuje pro osoby s citlivou pletí. Obecně  je proto vhodnější olej z listů skořicovníku, který má relaxační účinky a také se používá při žaludečních nebo střevních potížích.

Autor: Martina Bittnerová