Její muž Sundarligam zemřel během bombardování severo-srílanské oblasti Mullithivu. Devi má dva syny a staré rodiče. Teď dostala šicí stroj od dárců z Česka. Je to pro ni vysvobození ze slepé uličky.
Ještě nedávno žila Devi se dvěma syny – Gajenthiraprashathem (9 let) a Kapilrajem (7 let) a svými rodiči v uprchlickém táboře Manic Farm. Tam měli přístřešek z igelitu, denní příděly jídla, dlouhé fronty na vodu a WC a nejistotu, co bude dál. V listopadu 2009 je vláda odvezla zpět do jejich rodné vesnice Vinayagapuram. „Máme půdu, ale z domu nic nezbylo a nemáme peníze na nový dům. Nevládní organizace nám postavila na základech zbořeného domu dočasný přístřešek. Bydlíme v něm celá rodina. Moji rodiče jsou staří, můj otec už nemůže nikde pracovat. Jsem to já, kdo musí uživit pět hladových krků. Už jsem zastavila všech pár šperků, které jsem během války dokázala ukrýt pod šaty na těle, abychom měli na jídlo. Děti nejsou dobře živené, jsou hubené a často nemocné,“ smutně konstatuje devětadvacetiletá Devi.
„Když už jsem nevěděla kudy kam, lidé z organizace Člověk v tísni mi řekli, že mi mohou pomoct. Myslím, že mi nějaká hodná a moudrá paní v České republice koupila tenhle stroj a Člověk v tísni mi ho přivezl sem do přístřešku. Je to dobrý stroj. Je šlapací. Sice na něm neušiju jedny šaty tak rychle jako na elektrickém, ale kde bych vzala peníze na zaplacení elektriky! Zatím získávám zákazníky. Trvá to, než se lidi dozví, že šiji na zakázku a taky než uvěří, že odvádím dobrou práci. Dávám si záležet, abych měla pověst kvalitní, rychlé a levné švadleny. Když šiju, nemyslím na to, co se stalo. A vím, že dělám pro uživení rodiny, co můžu. Mám z toho dobrý pocit. Děkuju.“
Antony T. Meraes, Lucie Kinkorová
Srí Lanka, Trincomalee District
