které si Češi zamilovali. Ovšem toto lázeňské městečko může nabídnout i jiné lákavější turistické cíle.

Vstup do lázeňského parku zdobí kovové hudební nástroje, u kterých se většina návštěvníků zastaví. Nenechat se vedle nich vyfotit by byl hřích. Hrát se ovšem na ně nedá. Samotnou procházku parkem pak zpříjemňují vystoupení pouličních hudebníků.

Tesklivě znící harmonika, kterou míjíte. Připomene minulost, kdy tu jistě půvabné dámy korzovaly v kloboucích a nákladných róbách.

V centru potkáte řadu starých vil, které poskytují azyl hostům.  Jako by se tu zastavil čas. Podobnou atmosféru už v českých lázních nezažijete.

Kdo má rád přírodu, může vyjet do blízkých Stolových hor, a nechat se unášet její divokostí a půvabem.  Nebo lze vyjet křivolakými cestičkami ke skanzenu, který přiblíží život našich praprababiček.  Je umístěný ve stráni, přičemž na jejím vrcholu se tyčí dřevěný větrný mlýn, který jako by vypadl z holandských pohlednic. Přitom se v něm mlelo až do padesátých let minulého století. Vesnické chaloupky pod ním dokládají, že se tu žilo poměrně skromně, vždyť v horské krajině se těžko sháněla obživa.

Většina místních se věnovala tkalcovství. Ostatně v jedné chalupě najdete i ukázky starého prádla, které visí symbolicky půdě.  Nejzajímavěji vypadají obrovské plátěné kalhotky zapínané na obou bocích na knoflíčky. Jejich původní majitelka by se jistě podivila, co se nosí dnes.

Za pozornost stojí také stará kovárna, která seznamuje i s historií místa. Ve vitríně vystavují i různé druhy medů, jež si můžete koupit na památku. Skanzen pořádá rovněž řadu akcí, peče se tu chleba tradičním způsobem, nebo se tu konají různé kulturní podniky.

Když se dostatečně napijete z pramenů poznání, můžete se ponořit do těch vodních. Stačí se vrátit zpět do města. Místní a poměrně nově postavený aquapark potěší všechny generace.

Ovšem co nesmíte vynechat, jsou místní „lowiska“, neboli smažírny ryb. U různě velkých jezírek se to hemží lidmi s pruty. Chytají si pstruhy, či jesetery, které se posléze ocitnou na talířích příchozích. Za cenu 120 Kč tu osmaží zhruba 300 gramového čerstvého pstruha, k němuž si můžete dát i vynikající nakládané zelí. A přitom se nemusíte ani chopit návnady. Lovit mohou prostě jen ti, co si to chtějí vyzkoušet.

Čerstvá ryba se nedá vůbec srovnat s čímsi přemraženým, co nabízejí supermarkety. Možná proto místní restaurace zejí prázdnotou. Lowiska totiž navštěvují nejen Češi, ale i Poláci.

Autor: Martina Bittnerová