Po letních měsících, kdy se stmívalo až hluboko po deváté večerní, se na nás chystá doba temna. Většina z nás bude za tmy vstávat a za tmy chodit domů. Radostí tato jistota asi nenaplňuje nikoho, snad jen naše nejmenší, kteří se těší na Ježíška.
My ostatní, kteří už víme, jak to s Ježíškem je, se můžeme „těšit“ na narvaná nákupní centra, bouli na mozku nejdřív z toho, co komu koupíme a posléze za co to koupíme. Hospodyňky už začínají postupně přemýšlet, jaké druhy cukroví upečou (případně kde ho objednají…,) a ty soutěživější zvažují, zda bude stačit patnáct, nebo pro jistotu raději dvacet druhů… Co na tom, že všem to poleze i ušima a budou to povinně jíst až do března.
Aby toho na nás náhodou nebylo málo, ve všech firmách se začínají skloňovat slova jako „uzávěrka,“ „plán na příští rok,“ „rozpočet“ „rozvaha,“ a „daně“ Někde se k tomu přidají ještě „granty,“ a když k tomu přičteme ještě onu dobu temna, ruku v ruce s přirozeným úbytkem dostupných vitaminů, deprese nebo aspoň „depka“ už ťuká na dveře.
Kudy z toho ven? Bohužel, tvářit se jakoby nic nefunguje. Dny se zkrátka budou zkracovat, až z toho bude tma v prosinci už ve čtyři hodiny. A firmu, která by koncem roku nepočítala zisky a ztráty, také neznám. Jediná možnost, jak se z toho nezbláznit a zůstat aspoň trochu nad věcí, je změnit svůj postoj.
Prababičky se o dlouhých zimních večerech bavily draním peří – tupě mechanická práce, u níž se nemuselo přemýšlet, a kolem deseti klábosících kamarádek.
V jednadvacátém století, prolezlém alergiemi na kdeco, asi těžko budeme drát peří. Nic nám ale nebrání se setkat s přáteli. Jen místo draní peří můžeme zavzpomínat na léto a naše dovolené pomocí fotografií. Někdo možná přinese sangriu ze Španělska, další CD s italskými melodiemi… A přestože za okny bude tma a typicky podzimní plískanice, my si aspoň trochu léta přivoláme zpět.
Může se zdát, že zimu musíme jenom přežít a řada z nás závidí medvědům, že ji mohou zaspat a vzbudit se až na jaro. I zima má ale své půvaby a svá specifika, jako třeba punč, grog, svařené víno, nebo takové pečené kaštany. A to nemluvím o tolik oblíbených sportech, jako je lyžování, carving, snowboarding či bruslení.
Jako vždy a ve všem, nejlepším receptem je, najít si něco pozitivního. Pro někoho to je týden na lyžích, pro jiného procházka zimním městem se „svařákem“ a večerní ples či návštěva divadla. Na každého z nás platí něco jiného. Přežít zimu ale nemusí nikdo z nás. I když teploty venku začínají znaménkem minus, naše nálada pod bodem mrazu být nemusí.
Autor: Veronika Matoušková
