Před rokem a půl založila Vzdělávací centrum od A do Z v Kralupech nad Vltavou. Za tu poměrně krátkou dobu vzrostl nejen počet jejích spolupracovníků, ale především klientů. Tudíž by se dalo říci, že příběh pokračuje dobře. Nicméně samotná cesta k úspěchu nebyla úplně snadná.
Kde se ve vás zrodil nápad začít podnikat v oblasti volnočasového vzdělávání? Přeci jen nepatří mezi oblasti, na nichž by se dalo ze dne na den pohádkově zbohatnout.
K podnikání mě v podstatě přivedl můj roční syn. Objevila jsem Hudební školu YAMAHA, která nabízela obory pro děti už od 4 měsíců, tak jsem se začala pídit po informacích. Bohužel jsem zjistila, že bych s ním musela jezdit třicet kilometrů daleko a tak mě napadlo otevřít tyto kurzy u nás v Kralupech. A protože jsem dost aktivní člověk a rok na rodičovské mi už stačil, pustila jsem se do práce.
Vím, že jste se pak zapojila do dalšího licenčního programu Mortimer English Club a na to se začaly nabalovat postupně nové a nové aktivity. Je to tak?
Ano, ale v té chvíli mi přibyly starosti, protože jsem se musela začít shánět po vhodných a dostatečně velkých prostorách, což se nakonec podařilo. Na oba programy jsem posléze úspěšně navázala a dnes centrum nabízí volnočasové aktivity pro všechny generace. Mimochodem v současnosti rovněž provozuji sedmnáct poboček kurzů Yamahy a už tím pádem nejedu v rozjetém vlaku, ale přímo v rychlíku.
Když jste otevřela vzdělávací centrum, měla jste už jasnou představu, které druhy vzdělávání a pro koho budete nabízet, nebo to vznikalo tzv. za pochodu?
Měla jsem jasnou představu, věděla jsem, že se budu věnovat dětem předškolního věku. Protože si dobře uvědomuji, že co vložíme do dětí v průběhu prvních šesti let, je nejdůležitější. Kvůli tomu jsem také zřídila soukromou AZ školku.
Centrum ale poskytuje programy i dospělým, proč jste oslovila zrovna tuto skupinu?
Celý dosavadní život jsem pracovala s dospělými, řídila je a vzdělávala. Bylo mi tedy od počátku jasné, že se chci zaměřit na projekty cílené i na ně. A dnes mohu s klidným svědomím říct, že postupuji přesně tak, jak jsem původně zamýšlela. Neslevila jsem tedy nic z počátečního záměru.
V samotných Kralupech máte docela velkou konkurenci. Vstoupila jste tedy na, do jisté míry, obsazený trh. Jakým způsobem jste v něm hledala prostor?
Budovu, v níž centrum sídlí, jsem získala do pronájmu od města, kterému jsem musela předložit podnikatelský záměr. V něm jsem se pochopitelně zaměřila na aktivity, které se ve městě nenabízí, tj. kvalitní licenční programy pro děti, semináře, přednášky a kurzy pro dospělé z různých oborů. Díky tomu jsem budovu do pronájmu získala a samozřejmě si dala za cíl tyto své vize splnit.
Neměla jste přesto obavu, že vás ostatní tzv. převálcují?
Hlavním vymezením centra proti konkurenci je z mého pohledu individuální přístup k dětem i jejich rodičům. U nás nenajdete kurz, kde by se mačkalo šestnáct dětí a lektorka by se nestihla dostatečně věnovat každému dítěti, což se jinde samozřejmě stává.
Vedle podnikání máte i vlastní rodinu s malým dítětem. Bylo pro vás těžší začít podnikat s vědomím, že máte i další povinnosti, nebo naopak vám rodina nějakým způsobem pomohla a pomáhá?
Upřímně řečeno, dost povinností přebrala rodina. Zapojila jsem manžela, prarodiče i tetičky. Ale mám asi štěstí. Už předem někdo tam nahoře věděl, že mi musí nadělit syna hodného a samostatného, protože maminka se bude starat i o jiné děti.
Co si myslíte, že je nejdůležitější věc v podnikání, resp. jakou vlastnost, či schopnost by měl podnikatel mít?
V prvé řadě by měl umět najít díru na trhu, měl by si umět stanovit jasný cíl a přizpůsobit se přitom situaci a trendům. Dále by se měl obklopit kvalitními spolupracovníky. Samozřejmě musí být především dobrý manažer.
Lze tyto schopnosti nějak získat, nebo se naučit?
Část musí být vrozená a část se dá naučit praxí, ale stále na sobě musí člověk pracovat.
Kam chcete, aby vaše centrum dále směřovalo, jaké jsou vaše cíle?
Můj sen je, aby se volnočasové aktivity v České republice staly životaschopnými i bez grantů a dotací.
Děkuji za rozhovor.
Martina Bittnerová