Řekne-li někdo o sobě, že je manager, okolí na něj pohlíží buď nedůvěřivě nebo se značným odstupem. Přiřadí-li pak k sobě tuto profesi žena, nevyhnutelně si pořídí nálepku, která jakoby zakrývala lidskou stránku oné osoby. Nezasvěcení mají tendence dotyčnou vnímat jako tvrdou, nekompromisní a panovačnou.
Historický předobraz dnešních managerek, byť od autora jistě nechtěný, jako by nabízela hlavní postava opery, uváděné Národním divadlem od začáteku března. Tou není nikdo menší než proslulá a rozporuplná osobnost anglické královny Alžběty I. v díle Benjamina Brittena – Gloriana.
Původně byla Gloriana v roce 1953 objednána jako slavnostní opera ke korunovaci královny Alžběty II., ale i když měl Britten na její vytvoření pouhý rok, přistoupil k dílu s velkou uměleckou zodpovědností i ambicemi.
Nezaměřil se na jednoduchou glorifikaci výrazné osobnosti anglických dějin, která díky svým pestrým soukromým osudům, výrazné povaze i nejrůznějším politickým aférám byla častým námětem umělecké tvorby, ale především se snažil v Glorianě vystihnout Alžbětu I. jako ženu.
V jeho pojetí je „Panenská královna“, jak byla často nazývána, rozporuplnou osobností plnou protikladů, ale na povrch je vystavována především její lidská stránka, nezakrytá profesním obrazem panovnice, kterou lidé milují, ale která současně musí nestále čelit tvrdému vnitřímu pnutí svého dvora.
V kulisách renesanční Anglie, jejichž autorem je Pavel Svoboda ve spolupráci s režisérem Jiřím Heřmanem a dramaturgem Ondřejem Hučínem, se střídají pompézní scény s intimními obrazy a barevně vykreslují kolorit dvorských slavností i pouličního života Shakespearovské Anglie. Na rozdíl od jiných Brittenových oper toto dílo zatím na naše operní scény neproniklo, a tak připravovaná inscenace se sopranistkou Gun-Brit Barkmin bude v Národním divadle jeho českou premiérou.
Benjamin Britten: Gloriana – premiéra 3. 3. 2012, Národní divadlo
