Inflace

znamená znehodnocení peněz.

Ukazatelem, který inflaci charakterizuje, je roční tempo růstu cen, které vyjadřuje, jakým tempem rostou v průměru všechny ceny – tzv. cenová hladina. Inflace znamená zvýšení průměrné hladiny cen zboží a služeb, nikoliv změnu ceny konkrétního zboží, jak si často lidé myslí (když se zvýší cena pečiva, neznamená to nutně inflaci!).

Negativní dopady inflace pocítí každý z nás. Pokud máme určitou sumu peněz určenou k nákupu zboží a dojde k růstu cen, můžeme si za tuto částku koupit méně zboží než např. před rokem. Jedním z hlavních dopadů inflace je totiž snížení kupní síly peněz.

Rostou-li ceny např. o 10 % ročně, lehce si spočítáme kupní sílu (tzn. reálnou hodnotu) stokoruny. Ta bude na konci roku 90,90 Kč. Proč? Pokud rostou ceny o 10 % ročně, pak to, co na začátku roku stálo 100 Kč, bude na konci roku stát o 10 % více, tedy 110 Kč. S tou samou stokorunou si budeme moci na konci roku koupit už jen část toho, co jsme si na začátku roku koupili za 100 Kč, a sice pouze 100/110 (což je 0,9090) původního zboží. Jinak řečeno, budeme si na konci roku moci koupit za 100 Kč tolik zboží, kolik jsme si na začátku roku mohli koupit za 90,90 Kč. Stoupnou-li ceny o dalších 10 % i v následujícím roce (ze 110 Kč na 121 Kč), budeme si moci za původní stokorunu koupit ještě menší část zboží, než kterou jsme si mohli pořídit na počátku předchozího roku, konkrétně 100/121 (což je 0,8264) z původního zboží. Nebo opačně, za zboží, které stálo 82,64 Kč budeme muset zaplatit 100 Kč, tedy o 17,36 Kč více – o tuto částku nás připravila inflace.

V inflačním prostředí bychom se měli naučit rozlišovat dvě hodnoty jedné a téže peněžní jednotky – nominální hodnotu (to je cifra napsaná na minci či bankovce) a reálnou hodnotu (co lze reálně za tyto peníze koupit, tedy kupní sílu). Reálnou hodnotu peněžní jednotky v určitém roce X můžeme vyjádřit vždy jen ve vztahu k nějakému výchozímu roku Y, např. pokud jsme měli v roce 1990 uspořeno 50.000 Kč a v následujícím roce 1991 vzrostly ceny o 56 %, klesla po roce reálná hodnota našich peněz na pouhých 32.051Kč (50000 / 100 + 56) x 100.

Stejně tak musíme rozlišovat nominální úrokovou míru a reálnou úrokovou míru. Nominální úroková míra udává, o kolik procent se zvýší náš vklad v daném období, zatímco reálná úroková míra zahrnuje vliv inflace, resp. tempo růstu cen, ukazuje tedy, o kolik procent se změní reálná hodnota vkladu. Uložíme-li si 2.000 Kč na 10% roční úrok při 5% roční inflaci, vzroste za rok náš nominální vklad sice na 2.200 Kč, avšak reálně bude jeho hodnota činit jen 2.095 Kč (2200/1,05). Reálný úrok bude jen 95 Kč, reálná úroková míra je tedy 4,75 % (2095 / 2000).

Při nízkých tempech inflace získáme reálnou úrokovou míru jednoduše tak, že od nominální úrokové míry v procentech odečteme roční inflaci v procentech.

V ekonomice může nastat i opačná situace – deflace, tj. snížení cenové hladiny (případ Japonska v roce 1995 a 2000). Dále se můžeme setkat s pojmem dezinflace, kdy dochází ke zpomalování tempa růstu cenové hladiny neboli snižování míry inflace (např. když v nějakém roce rostla cenová hladina o 11 %, v dalším o 9 % a v dalším o 6 %).

Pokud se míra inflace zvyšuje, hovoříme o akcelerující inflaci. Znamená to, že cenová hladina se zvyšuje rostoucím tempem a její procentní nárůst je v dalším období vyšší než v předcházejícím (např. v jednom roce 2 %, v druhém roce 3 % a ve třetím roce 5 %).

S inflací souvisí i další dva pojmy – stagflace a slumpflace. Stagflace (stagnace + inflace) představuje situaci, kdy dochází k růstu cenové hladiny a nulovému hospodářskému růstu (stagnaci ekonomiky), slumpflace znamená růst cenové hladiny s poklesem reálného GDP. Mezi ekonomy panuje vzácná shoda v názoru na inflaci: inflace je „ekonomické zlo. Lidé se obvykle obávají inflace, protože se domnívají, že sníží jejich reálné důchody. Myslí si, že když rostou ceny, budou si moci kupovat méně zboží a služeb. Inflace nezvyšuje pouze ceny, ale i mzdy a další důchody. Je sice možné, že v určitém krátkém období rostou ceny rychleji než mzdy, ale v delším období mohou růst i mzdy.

Nepříjemnosti, které inflace vyvolává, spočívají také v přerozdělování bohatství. Na neočekávaném zvýšení inflace vydělávají dlužníci na úkor věřitelů, vlastníci firem na úkor zaměstnanců, nájemci na úkor pronajímatelů. Při neočekávaném snížení inflace je tomu naopak.

Inflace vyvolává tendenci k uzavírání krátkodobých smluv nebo tendenci k zakalkulování očekávané inflace do dlouhodobých smluv. U úvěrových smluv se projevuje snaha zakalkulovat očekávanou inflaci do výše úroků. Očekávaná inflace tak „vstupuje do úrokové míry.

Zdroj: Slabikář finanční gramotnosti – Vydalo nakladatelství COFET, a. s. v Praze roku 2011 díky laskavému přispění Československé obchodní banky, a. s. za spolupráce NNO FINANČNÍ GRAMOTNOST, o. p. s.

Slabikář můžete objednat ZDE.