Většinou se jedná o něco, co chceme prožívat sami nebo jen s našimi nejbližšími, ať už se jedná o polibky, kojení, nebo cokoliv jiného. Každý člověk má ale hranici intimity nastavenou jinak, někomu přijde normální se vášnivě líbat, jiný považuje za nepřístojné se vzít na ulici za ruku.

Všechno je v pořádku, záleží jenom na tom, jak to má nastavené ta konkrétní dvojice. V případě, že jeden je volnomyšlenkář, který chce lásku dávat celému světu na odiv a druhý puritán, který svou lásku na ulici ani nevezme kolem pasu, vždy záleží na kompromisu. Jeden možná bude muset „přidat“ a druhý „ubrat,“ aby se oba cítili dobře.

Co ale dělat ve chvíli, kdy do už nastavených pravidel přijde někdo nový, kdo má tuto hranici nastavenu jinak, než zbytek ustálené party?

Své by mohla vyprávět Marie. „Léta se kamarádíme s Markem, a vše fungovalo v pohodě, na zásadních věcech jsme se vždy shodli a ani domluva nikdy nevázla. Ale co si našel Karolínu, všechno vzalo trochu jiný směr.“ Nová přítelkyně jejich společného kamaráda byla poněkud „free,“ což dvojici moc nevyhovovalo. Omezili tedy společná setkání.

Marie ale pokračuje ve svém vyprávění. „Ovšem co se stalo před třemi měsíci po narození jejich dcerky, to už je na nás moc. Karolína razí heslo, že dítě není nemoc, a ona se přece nenechá omezovat. Takže bez sebemenších okolků dítě nakojí kdekoliv, jde na večeři bez ohledu na to, že tříměsíční děťátko by mělo být především ve své posteli – když jsme se nad tím pozastavili, poučila nás, že dítěti je přece jedno, kde spí, když spí….,“ krčí Marie rameny.

Je poznat, že jí toto volnomyšlenkářství moc nevyhovuje a mrzí ji, že kvůli jeho přítelkyni asi o Markovo přátelství přijdou. „Perla byla, když jsme byli na tenise. Marek si šel zahrát, a ona hned že jde taky, a to tříměsíční miminko klidně nechala plakat v kočárku, takže si ji můj partner vzal na ruku, aby neplakala. No, ale po té co jsem zahlédla její kamarádky, už mi je ledacos jasné.

Asi je nový trend být free matka a nenechat se vyvést dítětem z míry. Já musím mlčet, sama děti nemám, takže by mě snadno utřela, ale mrzí mne, že přijdeme o fajn kamaráda. Ale dokud bude s Karolínou, pak se asi moc vídat nebudeme. Kvůli jejich dcerce jim přeji, aby jim to vydrželo, i když si moc jistá nejsem.,“ uzavírá své povídání smutně Marie.

Okázalé dávání intimity najevo společnost s chápavým úsměvem toleruje snad jen pubertální mládeži, ale jakmile je člověku více než dvacet, už by měl mít tolik rozumu, že nebude partnera lámat venku v pase do filmových oblouků a „polibky“ zjišťovat, co měl včera k večeři, totéž kojení.

Ano, je to přirozená věc, a rozhodně nenechám miminko plakat hlady, ale vše se dá udělat na úrovni – odejít někam do ústraní, kde poskytnu klid jak sobě, tak děcku. A to nemluvím o tom, že zbytek osazenstva ušetřím rozpaků z pohledu na bradavku, z níž odkapává mateřské mléko…

Zkrátka, jako ve všem. I zde je zapotřebí zachovat zdravý rozum a špetku diskrétnosti. Přeji nám všem, ať se nám to daří.

Autor:  Veronika Matoušková