Její role v představení Na mělčině vzbuzuje o to větší očekávání, že se rozhodla ji přijmout mimo své domovské Národní divadlo. V pražském Divadle Kalich ji tak můžete vidět v komedii, která s humorem i moudrostí pojmenovává téma blízké snad každé ženě: jak si vedle povinností matky a manželky uchovat ještě nějaký životní prostor čistě pro sebe.
Čím vás text hry Na mělčině zaujal natolik, že jste se rozhodla přijmout hlavní roli Ingrid? A váháte dlouho, než na nějakou roli kývnete?
Na celou svou divadelní tvorbu mohu nahlédnout i z úhlu přicházejících nebo očekávaných rolí. Pro mě je to touha setkat se s úkolem, který mě bude přitahovat mimořádnou dobrodružností řešení – i jak roli uchopit, nakolik budu mít možnost využít svůj vlastní životní materiál, svá poznání, zkoumání lidských osudů, zkušeností. Přitahuje mě obtížnost úkolu, kterou většinou přinese kvalitní předloha. Vyhýbám se černočerným vulgárním tématům, nechci hrát osudy, které nesou bezvýchodnost a 
skepsi. Postava Ingrid se ocitá po smrti manžela v nečekaném prozření, že se v zaujatém plnění povinností manželky a matky minula se svou touhou po smysluplném naplnění života. Chce před takovou prohrou zastavit své dcery a taková snaha samozřejmě přinese řadu komediálních situací. Je tu před námi vzácná jemná tragikomedie, která se bude úsměvně promítat do příběhů rodin těch, kdo budou sedět v hledišti.
Čím je vám Ingrid blízká?
Také mám dvě dcery. Je to blízkost vlastně docela nedůležitá, nicméně můžu pro Ingrid čerpat i ze svých mateřských zkušeností. Děti nás od jisté chvíle mají za slabé či slábnoucí osoby, které si koledují o shovívavost a o maximálně povinnou úctu ke stáří. Snaha být rovnými partnery vůči jejich rozpaženým křídlům je holt dětinskost. A to je ve hře Na mělčině pěkně zachycené.
