který mnoho mladých párů ke spokojenému soužití a založení rodiny vůbec nepotřebuje. Čím dál tím víc jich volí variantu společného života bez „papíru“ a pokud se přece jenom rozhodnou pro tradiční postup a řeknou si své „ano“, dělají to třeba kvůli hypotéce nebo novomanželské půjčce. I tak ale stále zůstává velký počet dvojic toužících po stvrzení svého vztahu před zákonem i veřejností.

Je paradoxní, že i když téma svatby většinou více děsí mladé muže, zatímco slečny a holčičky si spíše svůj velký den vysní, vdavky a manželství jsou mnohem větším stresem a změnou pro ženskou polovinu páru. Muž navlékne prstýnek, vyslechne si pár štiplavých poznámek od kamarádů na téma konce svobodného života, vymění si ustřihnutou občanku, ve které se mu změní pouze jeden údaj a to je vše.

Oproti tomu ženu, poté, co si užije svoji chvilku krásných šatů, čeká kompletní změna identity a zvykání si na život se jménem naprosto nového člověka.

Nejzásadnější novinkou pro novopečené manželky je totiž změna příjmení. Není zase až tak podstatné, že kolonka „svobodná“ se změnila na „vdaná“, ale spíš to, že vše kolem čeho se až do této chvíle točilo představování, vyplňování formulářů, identifikace před bývalými známými nebo korespondence, je zkrátka jinak.

Všechny doklady, počínaje občanským průkazem, přes řidičský průkaz, kartu pojišťovny, registraci v knihovně, kreditní karty, až po cestovní pas je potřeba vyměnit. Zvedání telefonu se najednou stává malým dobrodružstvím, jelikož nikdy nevíte, zda je volajícím někdo, kdo už ví o vaší nové identitě nebo zda si bude myslet, že jde o omyl.

A pokud si myslíte, že vyřídíte-li stránku úřední a pracovní, máte po starostech, jste na velkém omylu. Stále ještě zbývá stránka osobní a nepatříte-li mezi ženy, které si v pubertě vytvořily e-mailovou adresu Zlobivaholcicka@mail.cz a jsou rozhodnuty ji používat i v dobách, kdy ze zlobivé holčičky už bude dávno protivná stařena, znovu vás čekají jen a jen komplikace. Podobné je to i na různých registracích webových portálů, na účtech sociálních sítí, či internetových obchodů.

Po přečtení předchozích řádků by se mohlo zdát, že manželství pro ženu přináší z pohledu společenského života pouze samé nedostatky. A že chůze svatební uličkou, jakožto poslední cesta, při které nevěsta nese svoje dívčí jméno, je také posledním okamžikem, kdy ještě zůstává sama sebou. Možný pohled to je.

Ale na druhou stranu, můžeme na celou věc hledět také jako na příležitost, kterou většina mužů nikdy v životě nedostane. Kdy jindy se poštěstí kompletně a legálně změnit svoji identitu a začít nový život nového člověka?

Autor: Petr Kozlíček