konstatovat, že v působení žen ve vedoucích pozicích došlo sotva k pokroku. Chci důrazně apelovat na velké podniky, aby začaly konat a přibraly do dozorčích rad více žen.“
Řekla ji Viviane Redingová, členka Evropské Komise. Snažila se tak obhájit nutnost kvót pro ženy v manažerských pozicích.
Kvóty se tváří jako pomocná ruka ženám. Ženám, které nesedí ve správních radách ani v parlamentu. Ženám, které velmi často mluví o skleněném stropě, neviditelné bariéře bránící jejich profesnímu růstu. Ženám, které se cítí být diskriminovány, právě proto, že jsou ženy.
Pro kvóty hovoří i další argumenty. Hlavním z nich je ten, že ženská kvalifikace je v mužském světě (rozuměj parlamentu, nebo vysoké manažerské pozici) degradována. Kvóty by neměli ženy diskriminovat, ale naopak odstraňovat překážky, které brání tomu, aby mohly své znalosti a dovednosti využít.
Na druhé straně řeky sedí rozzuření muži i několik dotčených žen, kteří poukazují na to, že kvóty jsou proti principu rovné příležitosti. To znamená, že nejsou demokratické. Ne schopnosti, ale pohlaví rozhoduje o tom, kdo bude sedět na manažerském křesle. Tím pochopitelně vzniká spousta konfliktů uvnitř organizace ať už té komerční, nebo té státní.
Pomáhají tedy kvóty? A nebo to jsou jen populistické výkřiky, na které slyší jen neschopné ženy? Příkladem může být Norsko, které otázku kvót řešilo již před pěti lety. Ačkoliv i tam se společnost k zavedení kvót pro ženy stavěla skepticky, dneska sedí v dozorčích radách 36% žen. Původně i tady existovaly obavy, zda bude vůbec dostatek kvalifikovaných manažerek na tyto pozice. Realita ukázala, že bude. Důvodem ale může být i to, že za nedodržení kvót, hrozily podnikům tvrdé sankce.
Ačkoliv se v Norsku zdá být systém zavedení kvót úspěšný, v sousedním Švédsku došlo k jeho zrušení. Tam byl tento postup uplatňován jako pozitivní diskriminace na pomoc ženám, které se kvůli početní převaze mužských studentů, nedostaly na některé obory vysokých škol. Švédská vláda tedy zavedla systém půl na půl. Díky němu pak ale na oborech, kde tradičně převládají ženy, dostali přednost muži jen kvůli svému pohlaví. „Systém naprosto selhal,“ zhodnotil výsledek ministr pro vysoké školy a výzkum Tobias Krantz.
Ačkoliv většina úspěšných žen připouští, že proto, aby se dostali na vysokou pozici ve vedení firmy, musí prokázat daleko větší schopnosti a znalosti než leckteří jejich mužští kolegové, k zavedení kvót se většinou staví odmítavě. A to i přesto, že pokud se na tento post dostanou, obvykle je jejich okolí vnímá jako ambiciózní mrchy (v lepším případě), nebo jako ty, co se nahoru dostaly přes postel (v horším případě). „Existují pouze dvě možnosti. Nechat věcem přirozený vývoj nebo zasáhnout uměle, nějakým předpisem. Preferuji první cestu, i když sama na sobě vidím, jak je složitá.“ Píše na svém blogu Miroslava Němcová. Faktem zůstává, že většina úspěšných političek, manažerek a ředitelek, by se pod to s chutí podepsala. Úspěšné ženy totiž obvykle mívají mozek, vzdělání, vůli a schopnosti. A ty jim žádné kvóty nezaručí.
