Snažíme se o to doma u dětí či u partnera, při pracovním pohovoru nebo během jednání. Zatímco s partnerem či u dětí si poradit umíme, v pracovním prostředí nám to může činit potíže.
Možná jste již sami zažili přednášku či projev, u kterých, ať jste se snažili sebevíce poslouchat jste byli v myšlenkách úplně někde jinde a po jejich skončení jste si nebyli jistí nad jejich tématem.
Jak zaujmout ostatní? Pojďme se inspirovat komunikační koučkou Barbarou Berckhan. Barbara definovala čtyři základní pravidla jak zaujmout pozornost druhých a pozor ony funguji!
- Buďte všímavá k druhým, ukažte jim, že o nich víte. Pro začátek postačí pozdrav. Upoutání pozornosti začíná hned při vstupu do místnosti. Místo abyste se beze slova posadila ke stolu, podívejte se na ty, kteří už sedí, a když váš oční kontakt opětují, pozdravte. Každý člověk má hluboce zakořeněnou touhu po uznání a pozornosti, a vy mu tak tuto pozornost dopřejete a tím na sebe upozorníte.
- Určitě i vy z vlastní zkušenosti víte, že když zaslechnete své jméno, zpozorníte. Totéž platí i o jiných. Jména přitahují pozornost jako magnet. Když začínáte mluvit oslovte dotyčného jménem. Stejně tak když interpretujete někoho, kdo je v místnosti přítomen. „Tady pan Novotný říkal, že by bylo vhodné učinit to takto…“ Přinejmenším pan Novotný zpozorní a bude pozorně naslouchat, protože právě padlo jeho jméno. Zmiňujte častěji jména přítomných, protože tak vyvoláte u lidí očekávání. Pamatujte, že vyslovením jména zní to, co říkáte, závazněji a vážněji.
- Získejte si pozornost již první větou. Řekněte něco, při čem všichni zpozorní. Zejména pro ostýchavé lidi je důležité, aby se naučili zahájit svůj projev působivěji. Účinné je i to, když se ukážete jako citlivá, vnímavá (např.: “Nejsem si jistá, zda bych o tom měla právě teď mluvit.” Podobnou úvodní větou svému protějšku říkáte: Pozor! Teď přijde něco nečekaného. To dotyčné donutí zbystřit.
- Samozřejmě záleží na způsobu projevu. Čím monotónněji mluvíte, tím dříve posluchače odradíte a unudíte. Monotónní řeč má stále stejné tempo, neměnný tón hlasu, nezná hloubky ani výšky, žádnou změnu a je tedy nezajímavá. Naučte se mluvit s obměnami. Začněte tím, že kromě dlouhých vět zařadíte do projevu stručný, rázný výrok. Krátkými větami můžete své ústřední poselství výrazně “uchytit” v mozku posluchačů. I když chcete mít řeč co nejrychleji za sebou, neměla byste ze sebe sypat slova jako vodopád. Udělejte občas přestávku, zejména to důležitém sdělení. Tím se postaráte o to, že ona věta v hlavách posluchačů dozraje. Rozmanitostí, pestrostí projevu získáte plnou pozornost svého protějšku, i když mu budete vysvětlovat jen všední záležitosti jako vyplnění formuláře nebo ověření odhadu nákladů.
Směle do toho.
