Milenu Jesenskou proslavil vztah s Franzem Kafkou. Přitom ona sama rozhodně nebyla žádný přívažek slavných mužů, ale výraznou osobností s nevšedním pohledem na život.

Dětství měla poměrně složité.  Těžce nemocná maminka, kterou ošetřovala, zemřela v jejích třinácti letech. Zůstala tak pouze s otcem, úspěšným lékařem a zámožným člověkem s poněkud despotickými sklony. Rozepře s ním ji provázely celým životem.

Na jednu stranu ho milovala, na druhou nenáviděla. Navíc on měl jasné představy o dceřině budoucnosti a nelibě nesl její bohémství. Přestože ji od smrti matky v podstatě ponechal sobě samé.

Šel až tak daleko, že krásné a poněkud bujaré Mileně hodlal zamezit vztah s Ernstem Pollakem tím, že ji nechal umístit do nervového sanatoria ve Veleslavíně. Milena se pak stejně za Pollaka provdala a odstěhovala se do Vídně. Na čas tak přerušila s otcem veškeré styky. Možná zbytečně.

Její manžel bohužel nepatřil k nejpříkladnějším partnerům. Svou ženu zanedbával jak citově, tak ekonomicky. Musela se živit třeba i nošením kufrů na nádraží, zatímco si její choť užíval s četnými milenkami.

O její lásce s Kafkou se již řeklo téměř vše.  Milena by bývala chtěla více tělesnosti, Kafka duše. Ostatně častěji spolu promlouvali prostřednictvím dopisů, než by se vídali. Dělila je vzdálenost mezi Vídní a Prahou. Samozřejmě si prožila mnohem více lásek. Na delší dobu ji třeba zaujal avantgardní architekt Jaromír Krejcar. I s ním, přestože měli dceru, se rozvedla.

Jejich soužití nepříjemně poznamenala Milenina závislost na morfinu. Vyčítala mu milenky. Neshod přibývalo. Krejcar se oženil znovu a vystavěl v pražské Palackého ulici moderní dům, kde zařídil pro Milenu i dítě prostorný byt.

Drogy vůbec hrály v Milenině osudu zvláštní roli. V mládí užívala kokain, což se nelíbilo především otci, a později, když na bolesti způsobené otravou krve (oficiální diagnóza) brala morfin, stala se pochopitelně i na něm závislou. Několikrát se léčila.  O morfinismu jako jedna z prvních u nás napsala článek.

Nakonec totiž zakotvila jako redaktorka a proslavila se třeba i články o módě. V jejím pojetí však se skutečným odíváním neměly občas mnoho společného. Zamýšlela se v nich totiž rovněž nad životním stylem a občas brousila až do filosofických úvah. Čtenářky to však evidentně bavilo.

I přes četné vzlety a pády zůstávala Milena odhodlaným a charakterově pevným člověkem. A tak i ona se v období druhé světové války zapojila do pomoci lidem stíhaným a pronásledovaným. Její úžasný byt se stal jakýmsi centrem, v němž se mnozí ukrývali, a odkud její dcera Jana, zvaná Honza, vynášela letáky. I v tom se ale Milena chovala poněkud neopatrně a proto se sama ocitla v koncentračním táboře Ravensbrück. Kdysi utekla z medicíny, kterou studovala na popud otce. V táboře se možná i díky tomu dostala na „nemocniční oddělení“, kde pracovala.

Zradily ji ale ledviny. Přestože se po operaci probudila, a na čas zotavila, její organismus prožité strádání nezvládl. Skonala v květnu 1844 v nedožitých 48 letech.

Autor: Martina Bittnerová