pěstovat tak zvané klíčové kompetence.Jako by byly ingrediencí v pomyslném receptu na štěstí.A dost možná jsou. Jenže, co tedy máme v té záplavě pojmů a vzdělávacích akcí dělat? Jaké kompetence jsou opravdu klíčové?
Kde začít?
Jsou klíčové kompetence, které se mám rychle doučit a tím si zajistit úspěch v profesním i osobním životě, popsány definicí, kterou předkládají nové školní osnovy? Nebo je lepší definice, kterou nabízí oecd? Nebo postačí nechat se vést nabídkou vzdělávacích agentur, podle nichž jsou klíčové kompetence obsahem jejich kurzů? Na všechny tyto otázky bychom mohli odpovědět ano i ne. Klíčové kompetence jsou totiž především Vaše klíčové kompetence a žádná univerzální definice je není schopna postihnout.
Hledejte dveře, které chcete otevřít
Je-li něco klíčem, pak je to zpravidla klíčem jen k některým, ne ke všem dveřím. Univerzální klíč pro všechny neexistuje. Dobrá zpráva je, že ho nepotřebujete. Každý si to totiž bohatě vystačí se svým vlastním souborem klíčových kompetencí, které mu otevřou cestu k cíli ukrytému za jeho vyhlédnutými dveřmi. Tyto dveře Vám ale nepomůže najít ani jakkoli bravurní ovládání klíčových kompetencí v jakémkoli smyslu.
Respektujte pravidla hry
Pro získávání klíčových kompetencí, které mi k něčemu budou, je tedykritické znát své cíle. Musím vědět, jakou roli chci hrát, čeho chci dosáhnout. Je užitečné a ve výsledku i pohodlné, mít vizi. Krom cílů je nicméně dobré znát také hřiště, na kterém se snažím svůj cíl trefit. Je to prostředí s určitými pravidly a zákonitostmi (kulturní, sociální, ekonomické, politické apod.), opět především těmi relevantními vzhledem k cílům, jež si vytyčím. Pak teprve má opravdu smysl hledat, které kompetence mi pomohou vysněných cílů dosáhnout.
Poznávejte srdcem…
Najít a poznat své vysněné dveře je jistě mnohem těžší, než naučit se kompetence, které mi je pomohou otevřít. Možností jak na to, je dlouhá řada a jejich přehled není předmětem tohoto textu. Přesto předkládám alespoň jedno podobenství, které může být v této věci užitečné.Věčný diskurs mezi srdcem a rozumem, který tu a tam přerůstá v polemiku, nás provází životem zřejmě od nepaměti.
Lze jej vnímat ovšem i takto: Srdce je lucernička, která svítí na naši cestu a v jejím světle lze za dobrého počasí zpozorovat mlhavé obrysy našeho cíle. Kolem cesty je rozestavěné (s)vědomí pravidel, která je dobré ctít; tato pravidla jsou dána zejména historicko kulturním kontextem a průměrně vnímavý člověk je zná. Stačí se jimi přiměřeně řídit. Pokud se řídíme pravidly, získáváme tím čas potřebný ke své cestě.
Tím, co nás k cíli (ale i od něho) může posouvat, je rozum. Jedině díky němu jsme schopni udělat další krok, překonat překážku, posunout se vpřed. V tomto pohledu není jakýkoli rozpor mezi srdcem a rozumem, mezi tím, po čem toužíme a tím, co (si myslíme, že) bychom měli udělat. Naopak, náš úspěch je přímo úměrný jejich (nebo naší?) vůli a schopnosti spolupracovat.
…a vzdělávejte se s rozumem
Vraťme se tedy k otázce v úvodu: Jaké kompetence jsou klíčové? Správná odpověď zní jakékoli. A správná otázka zní: Jaké kompetence jsou pro mne klíčové? Jsou to ty, které pasují do mých dveří. Ostatními nemarněte svůj čas!
Petr Kloboučník, www.erudia.cz
V příštím článku: Výběr základních podnikatelských a manažerských kompetencí
