mezi pubertou a rannou dospělostí, což je zpravidla někdy mezi 15 a 20 rokem.
Dále také přidává poznatek, že jde o věk charakterizovaný napětím mezi prakticky plnou fyzickou i sexuální dospělostí a sociálně-psychologickou rovinou, ve které se mladý člověk teprve hledá.
Tolik praví moudrá kniha.
Neodpovídá tím ovšem na otázku, kdo teenager skutečně je a jak ho poznáme. Postavení a projev dospívajících se totiž s postupem časů značně mění. Nejlepší odpovědí by tak mohl být pohled do teenagerova okolí.
Jak například by asi vypadal pohled muže, přicházejícího k nám z konce 19. století? Kromě toho, že na současné „teenky„ by pohlížel jako na potenciální manželky, jelikož v době Rakouska Uherska to byl ideální věk na vdávání, pravděpodobně by se pozastavil nad jejich absolutní svobodou. Byť si to jistě současní mladí nemyslí, jejich možnosti sebevyjádření a svoboda rozhodování je enormní. A to nejen ve srovnání se společností, ze které by náš výše zmiňovaný fiktivní host přicházel.
V jeho době byly dívky už od dětství připravovány na roli poslušné, reprezentující manželky a od dcer i partnerek se očekávala naprostá závislost na mužích. V současnosti si dívky rozhodují nejen o svém oblékání, způsobu vyjadřování, stravování nebo vzdělávání, ale především mají jedinečnou možnost nejprve poznat samy sebe, vyrovnat se s chaosem, který mladému člověku přináší přechod mezi dospělostí a dětstvím a potom teprve čelí komplikacím a nástrahám okolního světa.
Díky tomuto vývoji se současní teenageři profilují jako mnohem výraznější a pestřejší bytosti, ze kterých vyrůstají silnější osobnosti. A pravděpodobně i díky této svobodě často na svoje okolí působí jako rozháraná, hlučná, kouřící a divně se oblékající individua. Je to daň za prostor k růstu.
Dokážeme ovšem posoudit, který výchovný model je lepší? A získali jsme tím odpověď na otázku, kdo je to teenager? Nebo si vystačíme s vědomím, že současný teenager by nás za podobné úvahy prostě jen nekompromisně poslal do háje?
Autor: Petr Kozlíček
