jsou o hodně zdravější než obdobné výrobky z mléka kravského.
Přesto ale spousta lidí nic „kozího“ ještě neochutnala. Proč?
Někdo kozí sýr neochutnal proto, že na něj zatím zkrátka nenarazil. Častějším důvodem je ovšem něco zcela jiného, a sice ‒ předsudky. Ano, předsudky, naše představa, že kozí mléko a sýry jsou nepříjemně cítit, že prostě „smrdí po koze“. Na druhé straně nás ovšem výrobci takových kozo-mléčných produktů opakovaně ujišťují, že jejich kozí sýr vůbec, ale vůbec nesmrdí. Jak to tedy opravdu je?
Možná jste kozí sýr či mléko kdysi kdesi ochutnali, a opravdu jste se setkali s oním typickým odérem, který vám byl nepříjemný. Nebo tuhle zkušenost udělal někdo z vašich známých a vy víte, že nepřehání. Jenže stejně jako v mnoha jiných případech, i u kozích sýrů platí ona známá pravda, že když dva dělají totéž, není to totéž.
Kozu je třeba hýčkat
Běžně se můžete setkat se sýrem, který je už na dálku tak kozí, že jen čekáte, kdy na vás zamečí nebo kdy zahlédnete, jak se v něm vrtí typické kopýtko. Stejně běžně ale také můžete potkat sýr, který je lahodný, hebký a sladký a ze kterého se line jen a jen čistě tvarohová nebo sýrová vůně.
Čím to je?
Důvody takové rozdílnosti jsou prosté a celkem logické. Kvalitnější je samozřejmě sýr vyrobený z mléka kozy, která je chována v čistotě, tráví dny na pěkné zelené pastvě a je mladá. Naopak „aromatický“ sýr bude od té kozy, která je většinu času zavřená v chlívku, na pastvu se moc nedostane nebo nemá dostatečně často měněnou podestýlku.
Kozy zrozené pro dobu krize
Pro menší chov se osvědčily zejména „hnědé bezrohé kozy“. S těmi pracuje i odborný chovatel pan Karel Klejna z Velkých Žernosek. Má dokonce zkušenost i s chovem oblíbených maličkých koz kamerunských. Ty se samozřejmě nehodí pro klasický „chov na mléko“, ovšem mohou být velice vhodné pro křížení:
Podařilo se už odchovat poměrně nadějné potomky vzniklé křížením běžné hnědé kozy domácí a kamerunského kozlíka. Výsledkem je skvost: Milé, přítulné kozičky mají malý vzrůst (a tedy malé nároky na krmivo a prostor), ale zato mají velké vemínko a hojnou produkci mléka. Prostě ‒ tyhle kozy jsou jako stvořené pro období hospodářské krize!
Ale pojďme zpátky k sýrům.
Může za to i čas
Na vůni či nevůni kozích sýrů se podepisuje ještě další faktor, a sice čas. Zráním totiž typická kozí „vůně“ zesílí a zvýrazní se, protože aromatické látky, které ji způsobují, mají dostatek času se uvolnit a rozvinout.
Pokud se chcete kozímu odéru opravdu spolehlivě vyhnout, musíte se tudíž spokojit jen s takzvaným čerstvým sýrem. Ten se musí zkonzumovat do čtrnácti dnů ode dne výroby a mívá podobnou konzistenci a chuť jako klasická italská mozzarela.
Z kozího mléka se samozřejmě vyrábějí různé druhy sýrů, i ty polotvrdé a tvrdé, i plísňové na způsob camembertu, i ochucené nejrůznějšími bylinkami, zeleninou či ořechy. Kozí sýr můžete jíst s pečivem nebo ho přidat do salátu, můžete si ho ogrilovat nebo ho použít při vaření. Jen je potřeba zvolit si přesně ten typ, který vám osobně vyhovuje, a nebát se vyzkoušet produkty od různých výrobců.
Eva Musilová, managerka.cz
