Křesťané si připomínají Kristovu oběť, kdy za hříchy všech lidí, co kdy žili a budou žít, položil svůj život. Mnoha lidem přijde až morbidní oslavovat něčí smrt, a proto tento aspekt Velikonoc pomíjejí. Myslím ale, že malá exkurze po tradicích Velikonoc neuškodí.

Svatý týden po dnech a jejich nejdůležitější tradice

Středa před velikonočními svátky se nazývá „škaredá“ – to proto, že ve středu jeden ze třinácti apoštolů Ježíše zradil. Spáchal to polibkem na tvář, za honorář třiceti stříbrných. Tradovalo se, že kdo se tento den bude škaredit, bude se škaredit i všechny ostatní středy v roce.

Hospodyně tomuto dni také říkaly „sazometná“ nebo „smetná“ – poukazovaly tím na skutečnost, že smýčily svá obydlí.

Čtvrtek, den poslední večeře Páně, se odnepaměti pojí s přídomkem „zelený“ – Lidé věřili, že pokud dnes budou jíst „zelenou“ stravu, zajistí si tím zdraví na celý příští rok.

Je to také den, kdy se Jidáš pod tíhou svědomí oběsil. Na připomínku tohoto činu se v tento den pekly „jidáše“ – sladké kynuté pečivo ve tvaru smyčky na provaze. I to mělo zajistit zdraví tomu, kdo jej snědl pokapaný medem. Další z tradic měla zajistit finanční pohodu. Stači zacinkat penězi při posledním zvonění zvonů toho dne.

Velký pátek je dnem smutku. Je to den, kdy Ježíše odsoudili a ukřižovali. Je přísně zapovězené cokoliv dělat, ať už v domácnosti, nebo kolem stavení. Nesmělo se ani prát, věřilo se, že by se prádlo namáčelo do Kristovy krve. Byl to také poslední den půstu. lidé se směli najíst do syta pouze jednou za celý den. Absence masa byla skoro povinná pro všechny starší 14 let. Večer se rituálně obětovalo jehně – jako připomínka Kristovy nejvyšší oběti.

Sobotě se říká „bílá“ – je dnem vzkříšení, kdy Kristus vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa. Bílá proto, že je barvou nevinnosti a čistoty. A duše, z nichž byly smyty všechny hříchy, jsou čisté a nevinné. V noci ze soboty na Velikonoční neděli se konaly křty. Novokřtěnci mohli nosit běloskvoucí roucho ještě po celou neděli. Do dnešních dnů přetrvaly tradice barvení vajíček, pečení mazanců, piškotových beránků. Jehněčí k obědu si dnes už dá málokdo, přece jen je velmi náročné na kuchyňskou úpravu a nepatří mezi levné maso. Přesto se přimlouvám, aby aspoň jednou ročně jehněčí na stůl patřilo – pokud se necítíte na to ho sami připravit, zajděte si na něj do vaší oblíbené restaurace. Tam jistě bude součástí velikonočního menu.

Boží hod Velikonoční, neděle, byla nejdůležitějším velikonočním dnem. Ráno se nesly do kostela pokrmy připravované o bílé sobotě, aby je kněz při mši posvětil. Každý, kdo ten den přišel na návštěvu, musel ochutnat ze všech posvěcených pokrmů. Ze zbytků jehněte se pekla velikonoční nádivka, „hlavička“. Dnešní hospodyně do ní již zbytky jehněčího (a mimochodem skutečně i obranou hlavu) nedávají, peče se převážně z uzeného, a čerstvé bylinky rostoucí za statkem nahradily bylinky z truhlíku či supermarketu. Trochu škoda, ale je to pochopitelná daň dnešnímu způsobu života.

Velikonočnímu pondělí se říká „červené,“ zřejmě kvůli barvě vajec, které když děvče při koledě dalo mládenci, tak mu prozradilo, že dívce není lhostejný. Dříve chlapci na děvčata čekávali na cestě do kostela, dnes chodí na „exekuci“ za nimi domů. Málokterý z mladíků si pomlázku plete sám, v dnešní době je to spíše už rarita

Velikonoce jednadvacátého století

Globalizace zasáhla i do tak tradičních svátků, jakými Velikonoce bezesporu jsou. Dnes si můžete koupit už opravdu vše – mazanec, beránka, nádivku. Dokonce jsem v regále mezi vajíčky zahlédla i plato natvrdo vařených obarvených vajec. Přesto bych se ale přimlouvala, i když dnešní doba je velmi uspěchaná, zkusme si všichni najít aspoň chvilku na to, pustit si domů Velikonoce. Koupený beránek je možná tvarově dokonalý, na rozdíl od domácího. Na poli chuti ale jednoznačně vyhraje ten domácí, pokud  jej tedy ve víru dalších činností nespálíte na uhel.

Velikonoce = absolutní relax?

Další možností, jak strávit tyto svátky, je vybrat si ze široké nabídky hotelů ten pravý pro nás. Záleží jen na našich požadavcích, a naší ekonomické síle. Možné je prakticky vše, od pouhého nicnedělání až po nabitý wellness program. A zatímco naše známé budou po svátcích uhoněné a o pár kilo těžší, my můžeme být svěží, odpočaté a při troše štěstí i o pár kilo lehčí.

Nebo snad se necháte zlákat tradicemi, ale které pro vás připraví někdo jiný? Pak se nechte zlákat Moravou, kde tradice žijí přece jen o něco více a v hotelu Vám nabídnou „sezonní“ jídelní lístek, takže ochutnáte všechny laskominy, které se k Velikonocům pojí, aniž byste musela hnout prstem.

Závěrem

Ať už se rozhodnete Velikonoce strávit jakkoliv a s kýmkoliv, užijte si je nejlépe, jak dovedete. Vždyť nikde není psáno, že tohle vše musíte dělat. Tradice se ustálily z důvodu, že tehdy to tak lidem nejlépe vyhovovalo a proto to opakovali každoročně. Pokud vám to nevyhovuje, nemáte si co vyčítat.  A kdo ví, třeba založíte vlastní tradici slavení Velikonoc. Ať tak či tak, užijte si pohodové svátky jara především s těmi, na nichž vám záleží.

Autor: Veronika Matoušková