a přemítal o těžkostech všedního světa.
Z pochmurných myšlének mě vyrušila moje kočka. Krásná a černá, co miluje svůj ocas víc než vlastní devátý život. Nevinná a čistá jako lilium. Moje Róza.
Při pohledu na ni mě napadlo, jaké by to bylo, kdyby na místa všech lídrů světa dosadili kočky. Zkrátka jak by vypadal svět, kterému by vládla kočka. Představil jsem si situaci, kdy hlavatý a nadutý sbor stěžovatelů je předvolán před hlavu státu a oni povykují a poskakují a křičí jeden přes druhého, jen aby upoutali pozornost.
Jenže na všechny jejich výtky měla by kočka jedno své mňau. Nezvratné a konečné mňau. Nevinné a krásné mňau. Mňau, řekla by, a oni by odtáhli potupně domů a možná by si i přestali lámat hlavu nad tím, jestli je lepší to a nebo o kousek jinačí tohle. Snad by si nakonec přestali stěžovat úplně, kdyby na každé “ale“ bylo jedno “mňau“.
Kdyby kočka vládla světu, svět by se točil a točil ve slastném předení, až by se jednou snad stočil do klubíčka jako moje Róza do mého klína dnes ráno.
Mňau!!
