Vánoci, lidé si přáli pěkné svátky, děti stavěly sněhuláky a domovy provoněly vánočky.
Teprve při bližším pohledu je patrné, že těmi svátky jsou míněny svátky jara a charakteristická vůně z trouby patří mazanci nikoliv vánočce.
A co se týká těch sněhuláků… Po internetu teď koluje nádherná fotografie obrovského zajíce postaveného místo sněhuláka ze sněhu. A uplatnění našla i typická mrkev, akorát nezaujímá pozici nosu, ale představuje svačinku ke schroupnutí v zubech či packách.
A co z toho všeho vyplývá? Že minimálně nálada ani o zasněžených Velikonocích určitě nemusí být na bodu mrazu. Takže až dítky začnou, že chtějí jít stavit sněhuláka, a nám to přijde jako zoufale nejarní činnost, co takhle společně postavit místo sněhuláka zajíce?
Navíc netřeba se obávat, že by na nás okolí hledělo divně, vzhledem k tomu, že nám velikonoční pondělí vyšlo na Apríla. Ostatně těm závějím sněhu a ranním mrazům bychom se ani divit neměli, prostě je aprílové počasí a příroda má, jak je vidno, také smysl pro humor.
Díky ní nás tak čeká i úkol takřka detektivní. Zatímco v některých státech je zvykem na Velikonoce uschovat vajíčka a různé sladkosti v zahradě a zabavit děti jejich hledáním, v našich končinách se každý, kdo je zvyklý péct tradiční velikonoční nádivku s kopřivami, zabaví i bez hledání vajíček. Ono sice kopřivu mráz nespálí, ale najít ji pod sněhem dá někdy práci.
Tak hezké a veselé 
ZP
