Málokdo by tušil, jak zahnat žízeň uprostřed kalaharské pouště. Sobo Cgara toto tajemství zná, patří totiž k padesáti tisícům původních obyvatel oblasti – Křovákům. Živí se prováděním turistů a jako jeden z mála má vzdělání, práci a budoucnost.

Většina pouště Kalahari leží na území Botswany. Britští kolonialisté na tomto území vyhlásili loveckou rezervaci a tím byli mimo jiné lovci chráněni před pastevci dobytka a zemědělci. Křováci se totiž mezi sousedy netěší zrovna velké úctě. Tswanové, nejpočetnější botswanský národ, je nazývají Basarwa – ti, kteří nepasou krávy. Již toto oslovení pokládají Křováci za ponižující. Donedávna se jim ale dařilo vzdorovat a uchovat si tradiční zvyky, dnes však vyvstává další problém: pod kalaharským pískem jsou diamanty.

„Těžba diamantů uvnitř rezervace v současnosti neprobíhá a neplánuje se ani do budoucna,“ říká botswanský prezident FestusMogae. Přesto v roce 1997 nařídila vláda rychle se rozvíjející země vystěhování Křováků z Kalahari, údajně kvůli obnově rezervace. Britská humanitární organizace Survival International však na svých webových stránkách zveřejnila mapu, kde už je území rozdělené mezi těžební společnosti. Největší z nich je DeBeers se sídlem v Lucembursku.

„Křovácké kmeny Gana a Gwi se na nás obrátily, abychom jim pomohli získat zpět zemi předků,“ říká StephenCorry, ředitel Survival International. Obviňuje botswanskou vládu také z toho, že ti, kteří nechtějí opustit domov jsou mučeni, biti a vězněni za lov bez řádného povolení. Společnost De Beers spojitost s vystěhováním popírá, avšak prezident FestusMogae averzi vůči svým spoluobčanům neskrývá. „Jsou to kreatury z doby kamenné.“ K začlenění do moderní společnosti musí být přinuceni.

Část Křováků už byla ze svých tradičních lovišť přesunuta do vesnice New Xade. Jak toho vláda dosáhla a jak vypadá situace ve vesnici popisuje redaktor BBC John Simpson: „Studny v poušti, které Křováci často využívali, jsou zabetonované. V hospodě v New Xade jsem viděl potácející se Křováky. Od časného rána pijí pivo za směšně nízké ceny. Prostituce je tu běžná a šíří se pohlavní nemoci. To v Kalahari neznali.“ Hlavní problémy v New Xade jsou podvýživa, tuberkulóza a AIDS. Přesídlenci jsou většinou negramotní. Vláda poskytuje bezplatné vzdělání v tswanštině a angličtině, jimž děti Křováků nerozumí. Lidé stojí fronty na podporu v době sucha a na program ‚jídlo za práci‘. Zdravotní péče a jídlo pro sirotky po obětech AIDS jsou zdarma. „Část problému je i štědrost vlády. Dává jídlo a léky, ale ne podíl na moci. Pomoc je založená na závislosti,“ říká Alice Mogwe, vedoucí botswanského Centra pro lidská práva.

Skupina 240 přesídlenců žaluje vládu u soudu. Domáhají se práva na návrat do Kalahari. Vláda se snaží výrok soudu oddálit a žalující finančně vyčerpat. Článek zaručující existenci lovecké rezervace se pokouší vyškrtnout z botswanské ústavy.

Po zahájení soudního procesu další dvě stovky Křováků zvedají hlavy a vracejí se domů. Publicita jim pomáhá: z rezervace je dosud nikdo nevyhnal. Sobo Cgara je jedním z nich. Vystudoval střední školu, sedm let byl nezaměstnaný a živil se jako příležitostný silničář. Teprve loni prošel průvodcovským kursem a našel slušnější práci. Jeho sny? „Chci jen žít v poušti a chodit oblečen jako mí předci. Ale vláda mi to nedovolí.“

Zdroj: clovekvtisni.cz