Vítězku již pátého ročníku soutěže vybrala pětičlenná komise podle předem daných kritérií. Těmi byly mimo jiné příběh manažerky, poslání a originalita neziskové organizace, zaměstnanecká politika či využití moderních metod řízení.

Jaká byla cesta k výhře, jak vypadá běžný pracovní den ředitelky centra rané péče, co raná péče vlastně obnáší i to, jakým způsobem ji může podpořit veřejnost, nám Vladimíra prozradila v rozhovoru.

Vladimíro, gratulujeme Vám k výhře! Co Vás přimělo zúčastnit se soutěže Lady Business 2020?

Považuji za důležité ocenit lidi, kteří odvádějí dobrou práci a mají pozitivní vliv na dění ve společnosti. Vždyť současné většinové zaměření spíše na to, co je špatně, co nefunguje a co se komu nepovedlo, neposkytuje tolik inspirace jako příklady, kdy se něco daří, působí změnu, překonává překážky… To samozřejmě neznamená, že je lepší nasadit si růžové brýle, a negativní věci nevidět. Na vnímání nebezpečí však máme jako lidé senzory od přírody a spíš nám dělá potíž vyzobávat z reality úspěchy a dobré věci. Takže se mi obecně líbí iniciativy, které si všímají kvality, upozorňují na ni a pomáhají ji vidět.

Do soutěže Lady Business 2020 mě nominovala moje kolegyně Kristina, a když mě pak kontaktovala společnost Moravskoslezské Investice a Development a prostudovala jsem si koncept soutěže, rozhodla jsem se vyplnit přihlášku. Mimo jiné mi na soutěži připadá skvělé, že výherce ve své kategorii část výhry věnuje na charitativní účely. To byl také jeden z důvodů, proč jsem do soutěže šla. Znám totiž mnoho iniciativ a lidí, kterých si vážím a které bych ráda podpořila.

Přinesla Vám soutěž něco? Doporučila byste účast ženám v dalších ročnících?

Zapojení do soutěže považuji za správné rozhodnutí. Už samotné vyplňování přihlášky mi pomohlo uvědomit si, co mám za sebou, připomenout si originalitu naší neziskové společnosti, udělat si čas k rekapitulaci. V roli ředitelky jsem svou pozorností často zaměřená o krok dopředu – plánuji, předvídám, promýšlím vývoj, a ohlížení se zpět už tolik prostoru nevěnuji. Otázky v přihlášce do soutěže mě k tomu přiměly. Myslím, že uvědomění si, kde se nyní ve svém působení ve Společnosti pro ranou péči nacházím, bude pro mě ještě nějaký čas zdrojem inspirace. Před pár lety jsem absolvovala výcvik v koučinku a při koučování se pracuje s prozkoumáváním reality, popisem a zvědoměním aktuální situace koučovaného. Protože když koučovaný dokáže ostřeji vidět, jak to má tady a teď, co jeho současná realita obsahuje, má větší předpoklady něco u sebe změnit, opustit nefunkční chování, posunout se dál, rozvíjet se… A ruku v ruce s uvědoměním jde při koučování přijetí odpovědnosti za svůj život a rozhodování.

V tom je to podobné, vítězství v kategorii manažerka neziskovky je pro mě nejen oceněním za to, co jsem v nezisku udělala, ale je to taky závazek do budoucna – neusnout na vavřínech a dělat ranou péči užitečnou rodinám 21. století. Mimoto mi účast v soutěži umožnila seznámit se s několika dalšími zajímavými ženami z našeho kraje a díky mediální kampani kolem soutěže zvýšit povědomí veřejnosti o potřebách rodin dětí s postižením a informovat o rané péči. Soutěž mi také dopřála užít si obyčejnou a tolik osvěžující radost z ocenění. Takže soutěž doporučuji.

Co si představit pod pojmem raná péče? A na co se zaměřuje Vaše centrum rané péče?

Pojem raná péče souvisí s raným věkem dítěte. Když se rodičům narodí dítě s postižením nebo vážně nemocné, nemusí si rodiče při jeho výchově a při péči o ně vědět rady. Mohou v takové situaci prožívat zmatek a nejistotu, nemusí najednou fungovat intuitivní rodičovství. Rodiče nemusejí rozpoznat signály dítěte, a nemohou tak naplnit jeho ani své potřeby. A pro takovou situaci je jim k dispozici sociální služba raná péče. Služba je převážně terénní, to znamená, že poradkyně rané péče dojíždí pravidelně za rodiči a dítětem domů, provází je náročným obdobím, předává jim informace, kontakty, doporučení, pomáhá podporovat vývoj dítěte, poskytuje poradenství ze sociální oblasti a je oporou rodičům a také širší rodině. Jde o to, aby rodiče svou roli zvládli a měli podmínky k výchově v rodinném prostředí a nemuseli zvažovat svěření dítěte do péče ústavního zařízení.

V našem kraji působí několik poskytovatelů rané péče. Každý z nich se zaměřuje na určité typy obtíží u dítěte. Společnost pro ranou péči, pobočka Ostrava, je jedinou organizací v Moravskoslezském kraji, která realizuje službu rané péče se specializací na zrakové a kombinované postižení u dětí a na ohrožený zrakový vývoj u dětí. Žádný jiný poskytovatel stejného zaměření v kraji není. Ročně spolupracujeme s více než stovkou dětí a jejich rodin. Jde o děti od narození do 7 let a jezdíme za nimi po území celého kraje. Know-how rané péče pro děti se zrakovým postižením je Společností pro ranou péči budováno už od samého počátku oboru a je velmi precizně předáváno napříč generacemi jejích pracovníků a do všech jejích poboček.

Kolik máte zaměstnanců?

Náš základní tým tvoří deset lidí a tvoří ho poradkyně rané péče, instruktorky stimulace zraku a metodičky kvality. Všechny tyto ženy pracují přímo s rodiči a dětmi. Zázemí pro službu mimo mne zajišťují tři koordinátorky. Všechny máme vysokoškolské vzdělání. Externě spolupracujeme s dalšími odbornicemi, jsou to například psycholožka, logopedka, dětská neuroložka, oční lékařka a také odborníci na fundraising a podobně. Jak vidíte, zmiňuji převážně ženy. Není to proto, že bychom nechtěli do týmu také muže, ale raná péče, jak se zdá, je blízká spíše ženám. V současnosti máme stabilní tým plný pracovitých a spolehlivých lidí. Ocenění v soutěži vnímám jako ocenění celého týmu.

Prozraďte nám něco bližšího o náplni Vaší práce. Jak vypadá Váš běžný pracovní den?

Moje práce je puzzle o mnoha dílcích. Někdy mám pocit, že během jednoho dne vystřídám hned několik oborů a pozic. Ráno jsem metodik a popisuji naše postupy, dopoledne jsem fundraiser a plánuji dárcovskou kampaň, v poledne je ze mě PR specialista a řeším informační kampaň, odpoledne píšu projekty a mám hodnoticí rozhovor se zaměstnancem nebo třeba jednání s úředníkem. Práce je pořád dost, a tak musím plánovat, co má který den prioritu, co udělám. Emaily se snažím vyřizovat až ve chvíli, kdy mě opustí dopolední kreativní vlna. Ale naštěstí nejsem na všechno sama. Moje kolegyně jsou hodně samostatné a dokážou nést odpovědnost za své úkoly. Ve své činnosti se také snažím nacházet způsoby k propojování neziskového prostředí a sociálních služeb s lidmi z byznysu. Toto propojení je z mého pohledu velmi prospěšné, firmám umožňuje být součástí společensky přínosných aktivit jiného druhu, než kterým se běžně věnují, a sociálním službám zase poskytuje inspiraci pro práci s lidmi, pro řízení organizace, rozšiřuje úhel pohledu.

Kudy k Vám mohou klienti najít cestu? Doporučují Vaše služby lékaři, nebo klienty oslovujete jinak, například pořádáním akcí?

Nejčastěji se o nás rodiče dozvídají od lékařů, které vzhledem k postižení dítěte navštěvují. Proto se systematicky věnujeme jejich informování. Není nic smutnějšího, než když nás rodiče kontaktují a dítěti je už pět nebo šest let, a přitom hledali pomoc a tápali a jejich lékař jim o rané péči neřekl. Přitom intervence rané péče má největší efekt pro dítě do jeho 6 let, kdy se dítě učí dívat. Dovednost zrakového vnímání je totiž výsledkem učení. Informujeme nejen lékaře a zdravotníky, ale každý rok se věnujeme také informování široké veřejnosti, a to několika způsoby. Píšeme články do obecních zpravodajů, pořádáme akce pro veřejnost, vystupujeme v médiích.

Jak spolupráce probíhá? Co je jejím cílem?

Když se na nás rodiče obrátí a žádají o službu, nejdříve je pozorně vyslechneme a povídáme si s nimi. Zjišťujeme, jaká je jejich situace, jaká mají očekávání, co potřebují. Snažíme se pro ně vytvářet bezpečné prostředí, kde mohou otevřeně vyjádřit své zkušenosti, vnímání situace, pocity, obavy a bolest… Uvědomujeme si, že to pro ně není snadné. Někdy jsme první, s kým mohou takto otevřeně o postižení jejich dítěte mluvit. To zpětně většinou velmi oceňují.

Pokud zjistíme, že nejsme pro rodinu ti praví, doporučíme jinou, vhodnější službu. Nejčastěji se však na spolupráci dohodneme. S rodinou pak kontinuálně pracuje „jejich“ poradkyně rané péče. Poskytuje rodině pravidelné konzultace v domácím prostředí, obvykle jednou měsíčně. Konzultace trvá dvě hodiny a její obsah se zaměřuje na to, co je právě pro dítě a rodiče aktuální.

Během spolupráce také podrobně zjišťujeme úroveň zrakových funkcí dítěte při funkčním vyšetření zraku. Funkční vyšetření zraku provádějí naše instruktorky stimulace zraku a jeho výsledky jsou pak pro poradkyni podkladem pro cílenou práci na rozvoji zraku dítěte a poradenství rodičům. Včasným zahájením stimulace zachovaných zbytků zraku umožníme dítěti, aby o ně nepřišlo a mohlo je využít ve svém běžném životě. I pouhá schopnost rozlišit světlo a tmu nebo lokalizovat směr, odkud světlo přichází a kde se objevuje stín, mu pomůže v orientaci. S dětmi nevidomými pracujeme na stimulaci ostatních smyslů, aby pomohly kompenzovat absenci zraku.

Mimo konzultací s poradcem rané péče nebo i dalšími odborníky nabízíme rodičům doprovod na důležitá jednání s lékaři, úředníky a také příležitosti pro setkání s dalšími rodinami. Pořádáme například víkendové pobyty, setkávání rodin v našem centru rané péče a semináře zaměřené na užitečná témata. Společné potkávání naživo jsme však na čas museli z důvodu nepříznivé epidemiologické situace omezit a organizujeme setkávání rodin online.

Cíle spolupráce s každou jednotlivou rodinou jsou specifické a jedinečné. Nicméně jako služba rané máme za cíl naučit rodiče podporovat zrakový i celkový vývoj jejich dítěte, pomoci jim zorientovat se ve výchově a péči o dítě a najít s nimi zdroje podpory a pomoci, aby mohli celou situaci zvládnout co nejlépe.

Pracovat s hendikepovanými dětmi, koordinovat tým lidí, bojovat o každou korunu na provoz Vašeho centra rané péče musí být extrémně náročné. Jak relaxujete?

Máte pravdu, náročné to je. Za poslední roky jsem se ale naučila více si všímat, jak na tom energeticky jsem a s vlastní energií lépe hospodařit. K tomu mi slouží pravidelné procházky, ty opravdu miluji a nepotřebuji k nim krásné počasí a ideální podmínky. Vyrážím na ně i za deště nebo potmě, každé počasí a denní doba má svou krásu. Když mám za celý den hodně kontaktů s lidmi, procházím se nejraději sama. Hodinka samoty a chůze v přírodě se mnou dělá divy, je to pro mě jako se napít živé vody. Mám velkou výhodu, že bydlím na vesnici, takže mám k procházkám ty nejlepší podmínky.

Relaxuji také u vaření, při výletech s rodinou, na kole, při práci na zahradě, u knížky a hudby. Při vaření nebo uklízení často poslouchám zajímavé podcasty nebo inspirativní příběhy lidí. Na jaře, v první vlně koronaviru jsem rozšířila svůj repertoár cvičení a nově objevila jógu. Té se věnuji dosud a cítím se opravdu dobře.

Jaké jsou cíle Vašeho centra rané péče do budoucna?

Před časem jsem řešila zvýšení kapacity naší služby. O službu je takový zájem, že některé rodiny musely čekat v pořadníku, a to samozřejmě není dobře. Takže jsem navýšila úvazky našich poradkyň a pořadník už nemáme. Se zvyšováním informovanosti o rané péči mezi lékaři a rodiči předpokládám, že za rok či dva kapacita bude opět naplněna a budu potřebovat dalšího člověka do týmu. A to je vždy i o penězích, takže mým úkolem bude je zajistit.

S ohledem na momentální koronavirovou krizi a propad ekonomiky bude zajištění finančních prostředků na fungování služby a našeho centra rané péče v příštím roce, a nejspíš i v dalších několika letech, velkým úkolem. Asi to nebude jednoduché, ale uděláme všechno pro to, aby služba rané péče byla potřebným rodinám k dispozici. I když je raná péče jako sociální služba definována zákonem o sociálních službách, neznamená to, že stát, kraj a obce uhradí veškeré náklady na její provozování. To se neděje. Bez nadací, firemních a individuálních dárců se neobejdeme. Podílí se na nákladech na službu zhruba 30 procenty. Je ještě nutno zmínit, že naši klienti, rodiny s dětmi s postižením, za službu rané péče nic neplatí, je to takto dáno zmíněným zákonem.

Do budoucna je mým záměrem zajistit pro rodiče dětí se zrakovým a kombinovaným postižením další druh podpory, kterému se říká homesharing. Jde o novinku přivezenou z Irska, kde už funguje 30 let. V Česku probíhají pilotní projekty na jeho vyzkoušení v našich podmínkách. Ve zkratce znamená homesharing pravidelný odlehčovací pobyt dítěte u proškolených hostitelů. Rodiče tak získají možnost si odpočinout a nabrat nové síly, což je nezbytné. Volají po tom téměř všichni rodiče dětí s postižením a je to pochopitelné.

Každoročně se koná Týden rané péče. Letos připadá na týden od 2. do 8. 11. Vloni jste pořádali hned několik akcí včetně výstavy fotografií z rodin, kterým pomáháte, či dražby šátků. Chystáte něco i pro letošní ročník?

Letošní ročník má jiný kabát. Většinu aktivit Týdne rané péče jsme museli přesunout do virtuálního prostoru. Budeme fungovat hlavně na sociálních sítích a vystupovat v médiích. Zveřejníme například několik silných příběhů, kde rodiče vypráví o své životní cestě s dítětem s postižením, proběhne premiéra krátkého videa o našem centru rané péče a funkčním vyšetření zraku, na řadě bude také online seminář pro odborníky – zdravotníky a pedagogy. Výstava fotografií „Každé dítě je úžasné“ je k vidění v hotelu Mercure Ostrava Center Hotel už od září.

Jak může Vašemu centru pomoct veřejnost?

Nejvíce pomůže, když při setkání s rodiči, kterým se narodí dítě s vážným onemocněním nebo postižením, předají kontakt na ranou péči. Tedy mohou nám pomoci se šířením informací. Mají možnost sledovat náš Facebook Společnost pro ranou péči, pobočka Ostrava, a sdílet informace dál, využít našich webových stránek www.ranapece.cz/ostrava/ nebo Instagramu. Rádi poskytneme i tištěné letáky.

Další příležitostí k pomoci je chystaná dárcovská kampaň. Půjde o online kampaň, kterou spustíme na sociálních sítích 1. prosince a široké veřejnosti umožní podílet se na službě dětem menším či větším finančním darem. Naším cílem je během prosince získat potřebných 150 000 korun na zajištění dalšího fungování služby. Těšíme se na všechny milé lidi, kteří se s námi v kampani propojí. Jejich solidarita a zájem budou povzbuzením nejen nám, ale i všem rodinám dětí s postižením, které potřebují pomoc.

Vladimíro, přejeme Vám i Vašemu týmu co nejvíce úspěchů a děkujeme za rozhovor!